Vážená paní redaktorko,
musím reagovat na článek o slučování škol s názvem Boj skončil... Nepovažuji za boj situaci, kdy jsou karty předem rozdány, a jedna strana dostane všechny trumfy, zatímco té druhé zůstane Černý Petr. Celá kauza byla rozhodnuta již dávno předtím, než byl tento problém předložen veřejnosti. Projekt vedení gymnázia, veškerá snaha a argumentace učitelů a studentů a nesouhlas veřejnosti byly jen marným bojem s větrnými mlýny. Na rozdíl od vás se domnívám, že Ing. Petr Jakubec nebyl schopen vysvětlit, kde a k jaké úspoře dojde sloučením škol a proč je projekt Střední zdravotnické školy a Obchodní akademie Rumburk lepší. Na otázky odpovídal sice obšírně, avšak zcela bezobsažně.
Jako učitel gymnázia, který zde působí již 40 let, se opravdu jen těžko smiřuji s tím, že školy tak nesourodé budou sloučeny. Akceptuji, že Střední zdravotnická škola a Obchodní akademie Rumburk má problémy s počty přijímaných žáků a sloučení může zabránit jejich zániku a zaručit zachování vzdělávací nabídky. Ale nechápu, že se nástupnickou organizací nestane gymnázium, se svou stoletou tradicí, prestiží a úspěšností absolventů. Je nepochopitelné, že na místo ředitele nového subjektu není vypsán konkurz. Ředitel gymnázia je po 12 letech vedení školy, kdy prokázal vynikající manažerské schopnosti a školu změnil k nepoznání, »odstaven«, bez možnosti svou pozici obhájit.
Na gymnáziu působím již od roku 1971 a zažil jsem mnoho ředitelů, Mgr. Roman Kroutil patří k těm nejlepším. Je to energický, aktivní, osobně velmi angažovaný a náročný šéf. Díky jeho aktivitě jsme se stali pilotním gymnáziem pro školní vzdělávací program, škola získala mnoho grantů, je zapojena do mezinárodních programů. Informace v článku, že v osobě Mgr. Kroutila by kraj neměl záruku, že slučování škol dotáhne do konce, mě pobouřila. Tady se zcela evidentně našemu řediteli křivdí. Naopak se domnívám, že jeho osoba by byla zárukou, že nová škola si zachová vysokou kvalitu vzdělávání a charakter moderní, progresivní školy. Jsem přesvědčen, že jako bývalý vrcholový sportovec - hokejista - není zvyklý vzdávat zápas bez boje a odcházet uprostřed rozdělané práce.
Je smutné, že na závěr své profesní kariéry znovu zažívám situaci, kdy nerozhodují schopnosti, osobní angažovanost a snaha o co nejlepší službu veřejnosti, ale zcela jiné, mě nepochopitelné zájmy.
RNDr. Jiří Beránek
