Sté výročí narození Ing. Františka Bienerta, zakladatele Klubu českých turistů ve Šluknově si turisté připomenou 16. 4. 2011 na hřbitově ve Šluknově v 10.30 hodin.
Vzpomínkový akt na tohoto významného šluknovského rodáka bude dále pokračovat výšlapem na nejvyšší vrch Šluknovska - Hrazený až k vyhlídce Volský kámen. Zde se přátelé a žáci podělí o své vzpomínky na Františka Bienerta, posvačí chléb s tvarohem a zapijí ho bylinkovým čajem na zdraví všech turistů, kterým Ing. František Bienert ukazoval krásy domova.
Pořadatelé vyzývají všechny turisty, kteří se vydají na tento výlet, ať s sebou vezmou vše, co by připomnělo Bienertovu památku, například staré fotografie nebo průkazky a jiné vzpomínky. Bližší informace poskytne paní Helena Landová na tel. čísle 731 054 028, e-mail: kctsluknov@seznam.cz.
Ing. František Bienert se narodil na velikonoční pondělí 16. 4. 1911 ve Šluknově jako druhý nejstarší syn z pěti dětí rodiny Bienertových. Jeho rodiče byli váženými občany města Šluknova. Františkův otec, který byl sám vášnivým turistou a v mládí poznal mnoho cizích zemí, podnikal se svými dětmi výlety do hor, lesů a měst. A tak jim vštípil lásku k rodinně a domovu.
František po ukončení měšťanské školy ve Šluknově vystudoval odbornou školu pro tkalcovství ve Šluknově, pokračoval na státní odborné škole pro tkalcovství ve Varnsdorfu a na vyšší státní škole textilní v Aši. Pokračoval na německé vysoké škole (obor strojírenství) v Praze, kde získal diplom inženýra s vyznamenáním. Naučil se i těsnopisu a v rychlém psaní získal několik cen. Zároveň se věnoval i studiu jazyků: češtině, angličtině, francouzštině, ruštině, italštině a španělštině. Po úspěšných zkouškách získal titul doktora. O tomto úspěchu věděl však málokdo z jeho známých a přátel.
Jeho prvním zaměstnavatelem byl A. Peitschamnn, majitel tkalcovny v Císařském. Dále pracoval u firmy Johann Waldhauser ve Šluknově, u firmy Benedikt Scroll a syn v Braunau - Oelberg, u firmy Regenhart a Raymonn ve Fraiwaldu v Jeseníkách, u firmy m. Faber a CO Vídeň, pobočka Letovice u Brna a u italské firmy Tulpizzo Unione Fabrice Tulli ed Affini Soc. v Turinu. Druhá světová válka ho zastihla v Africe, kde působil jako tlumočník. Po válce pracoval v různých závodech, např. v textilní továrně Johann Waldhauser ve Šluknově, u firmy Miller a Grohmann v Království, v závodě Flanela v Císařském a v závodech národního podniku Bytex jako hlavní technolog. Všude rozdával bohaté zkušenosti a vědomosti. Jeho odbornost byla důvodem, proč nebyl po válce, jako jiní Němci, odsunut.
Nikdy nezapomínal na svoji velikou zálibu - turistiku. Poznávání přírodních krás ve své vlasti a v zahraničí věnoval veškerý svůj volný čas. Objevoval zapomenuté pomníky a téměř zapomenuté turistické stezky, hledal vzácné rostliny. Každému pomohl a poradil. Své vědomosti předával členům turistických oddílů, hlavně se však věnoval dětem. Snažil se získat je pro hledání krásy kolem sebe. Pořádal výlety v zimě i v létě. Největší odměnou mu byla účast mládeže na těchto akcích. Jeho odborem prošlo několik generací dětí.
Dne 16. září 1990 se Ing. František Bienert vydal na svůj poslední pochod na mikulášovickou Tanečnici. Druhý den nad ránem ukončila jeho život a život jeho bratra Eduarda zákeřná ruka vraha. Oba zemřeli hrůzostrašnou smrtí.
