Začalo to tím, že jsem byl v sedmnácti letech uvaděčem v dobrušském kině, a tak jsem mohl téměř každý den chodit zdarma do biografu. Bylo to v roce 1942, kdy jsem si začal kreslit tváře českých filmových herců. K těm prvním patřili např. V. Burian, J. Plachta, J. Vojta, F. Futurista, F. Smolík a další. V roce 1944 jsem vytvořil už tolik kreseb, že jsem mohl uskutečnit první výstavu. Nejkrásnějším zážitkem pro mne bylo setkání s hercem Stanislavem Neumannem. Jeho mladou tvář v karikatuře mám uchovanou v dobrušském muzeu. Potěšilo mě jeho uznání za na-kreslenou karikaturu. Bylo vybídnutím, abych se věnoval této výtvarné činnosti, zejména proto, že moje profese pracovníka v kultuře mi umožňovala setkávat se s významnými umělci. K tomu mi napomohl i můj přítel herec Bohumil Křížek, který mi umožnil poznávat zákulisí pražských divadel (Divadla E. F. Buriana, Divadla komedie, Národního a Tylova divadla, na Vinohradech aj.). Uspořádal jsem přes sto padesát uměleckých pořadů a při nich jsem měl možnost na herce si »osobně sáhnout«. Nezapomenutelnými zážitky pro mne zůstala setkání s J. Werichem, H. Högrem, E. Kohoutem, L. Peškem, J. Kemrem, J. Bekem, J. Vojtou, F. Filipovským, M. Podvalovou, D. Medřickou, V. Matulovou, G. Vránovou, J. Hlavsou aj. Jejich tváře jsem vložil do svého Karikalba. Jsou v něm herci, komici, pěvci H. Hegerová, W. Matuška, J. Bohdalová, J. Dvořák, J. Štercl atd. Nikdy nezapomenu na setkání s Ladislavem Peškem v šatně varnsdorfského divadla, kterého jsem na kresbě »učesal«. Uběhlo 68 let od první nakreslené karikatury. Tváře herců zůstávají nejen pro mne, ale i pro diváky stále živé, protože při jejich kreslení jsem je hladil nejen očima, perem, ale i srdcem. Když mi Josef Dvořák na karikaturu napsal »to jsem celej já« bylo to pro mne uznáním, stejně jako to první z úst herce Stanislava Neumanna v roce 1944. A tak si myslím, že je velkým uměním rozdávat lidem radost.
Josef Poláček
člen České unie karikaturistů