Článek v RN č. 2/2011 se zaobírá příčinami, jež způsobily to, že rumburský lyžařský vlek není v provozu. Se zdůvodněním ředitele městské příspěvkové organizace SRAS si však dovolím polemizovat.
Předně vlek není v provozu již druhou lyžařskou sezónu po sobě. Přitom sněhové podmínky byly více než dobré. Připadá mi zvláštní, že v době, kdy jiní provozovatelé lyžařských vleků doslova hlídají každou sněhovou vločku, aby mohli vlek zprovoznit co možná nejdříve a co nejdéle jeho provoz udržet, v Rumburku toto zařízení nefunguje ani minutu. Za druhé k poškození a zcizení závěsných kotev by možná nedošlo, kdyby se po sezóně uklidily, jako se to praktikovalo dříve. Skoro to vypadá, jakoby řádění vandalů přišlo vhod.
Dalším důvodem, proč ve mně slova pana ředitele nevzbuzují důvěru, je žalostný stav i jiných rumburských sportovišť, konkrétně areálu městského letního stadionu, kde bychom nyní jen stěží hledali, do čeho byly v nedávných letech vloženy nemalé prostředky na rekonstrukci. Volejbalové kurty porůstá mech, jedno ze dvou fotbalových hřišť leží několik let ladem, atletické sektory včetně dráhy jsou v neutěšeném stavu...
SRAS je servisní organizací města Rumburk, jež těch sportovišť nevlastní zas tolik, aby je tato organizace nezvládla všechna udržovat v provozuschopném stavu na solidní úrovni.
Josef Englic
Rumburk
Provoz lyžařského vleku
Provoz lyžařského vleku je omezen hlavně jeho umístěním. Bohužel někdo v minulosti rozhodl postavit lyžařský vlek na jižním svahu, čímž se každoroční lyžařská sezóna výrazně zkracuje. Další problém je, že v blízkosti se nenachází žádný vodní zdroj, který by dal možnost případného zasněžování umělým sněhem, jako je to běžné na většině lyžařských vleků, zvláště v tak nízké nadmořské výšce. Proč někdo v minulosti takto rozhodl, by se pan Englic měl zeptat jiného ředitele p. o. SRAS. Lyžařský vlek je spuštěn až po přirozeném spadu sněhu, a to hlavně až po vytvoření dostatečné sněhové pokrývky. Každoročně máme diskuzi s nedočkavými lyžaři, kteří chtějí lyžovat při prvních vločkách. Přesto lyžařský vlek funguje. Např. v roce 2009 celkem 42 dní, v roce 2010 dní 39.
Závěsné kotvy jsou každoročně po skončení provozu sundány, nakonzervovány a uloženy do domku u lyžařského vleku. Přesně tak, jako tomu bylo i v minulosti. K odcizení došlo právě z tohoto domku, kam pachatelé vnikli vypáčením vchodových dveří a poškozením oken. Bylo by dobré si nejdříve ověřit některé skutečnosti, než zahájíme tzv. »hon na čarodějnice«. Opravdu nevím, komu přišlo řádění vandalů vhod.
Rekonstrukce letního stadionu se v minulých letech týkala hlavně tribuny, jejího zastřešení, a rekonstrukce kabin. Nikoliv vámi zmiňovaných kurtů či škvárového hřiště. Máte pravdu, že na volejbalových kurtech dochází k prorůstání mechu. Je to z důvodu malého zatížení plochy, což vám potvrdí každý provozovatel antukových kurtů. Proto se už dva roky snažíme iniciovat vznik volejbalové nebo nohejbalové ligy, jako se nám to podařilo na tenisových kurtech, kde výrazně v poslední době stouplo využití kurtů. Přesto na volejbalových kurtech každoročně probíhá standardní údržba (postřik proti mechu a plevelům, dosypávání antuky, válcování a kropení), což bylo v minulosti právě vámi kritizováno, když jste se domníval, že je to na úkor údržby travnaté fotbalové plochy. Škvárové hřiště není v provozu ze dvou důvodů. Za prvé je v současné době problém zajistit novou škváru (nejsou již velké kotelny na tuhá paliva), ale hlavně z důvodu, že jediný uživatel tohoto zařízení FK Rumburk přestal hřiště užívat. Bylo to jeho rozhodnutí na základě zákazu hraní na škvárovém povrchu z hygienických a zdravotních důvodů. To byste jako bývalý tajemník FK Rumburk měl vědět. Na tuto plochu je již několik let připraven projekt a podána žádost o dotaci na umělou trávu. V minulém roce bylo na škvárovém hřišti, po projednáním s FK Rumburk, provedeno zarovnání povrchu a zasetí trávy, aby bylo možno tuto plochu alespoň využívat při trénincích. Dále zde bylo provedeno masivní vyřezání náletových porostů a úprava okolí. Na atletické sektory je podána žádost o dotaci na úplnou rekonstrukci. Proto jsou na nich v současné době prováděny jen drobné opravy a běžná údržba na základě požadavků atletického oddílu. V případě, že by se termín rekonstrukce neúměrně oddaloval, budeme hledat náhradní řešení, stejně jako u škvárového hřiště, ale již za vynaložení daleko vyšších finančních prostředků.
Radek Engl
ředitel p. o. SRAS
