Nedávno jsem se přistěhovala do Šluknovského výběžku a mezi prvními lidmi, kteří mi nabídli pomoc, byli manželé Chaloupkovi z Lipové. Ano, ti manželé, kterým těsně před Vánocemi shořel totálně dům. Byla jsem tou zprávou o požáru zdrcená - nevěděla jsem, co poskytnout - já sama jsem se přistěhovala s nejnutnějšími věcmi. A nemám tu žádné známé, které bych požádala o případné dary (zejména oblečení pro děti apod.). Jak známo, „kdo rychle dává, dvakrát dává."
Pracuji v domově důchodců a náhle jsem uviděla místnost plnou dětí - žáků Střední zdravotnické školy Rumburk. Chystali se sehrát představení pro seniory. Když jsem mezi ně vešla s tím, že mám velkou prosbu, jeden hoch pravil: „Paní, když vidím váš žalostný výraz, je to předem splněno." Pak jsem jim vše vysvětlila a začaly se ozývat věty typu: Ano, samozřejmě. My toho máme doma spoustu, apod. Vyměnili jsme si telefonní čísla s některými žáky a s jejich učitelkou paní Drahotovou, která perfektně zorganizovala jak sběr věcí a finanční hotovosti, tak uskladnění a výdej. Tuto akci bych nazvala Kulový blesk. Bylo to o to složitější, že všichni měli předvánoční shon a bylo před prázdninami. Když jsem paní učitelce děkovala, řekla skromně: „Vždyť pomáhat lidem je smysl naší školy." Ještě jednou děkuji všem, kteří se nějak angažovali, byť třeba jen organizačně.
Při přebírání věcí za vše poděkoval pan Chaloupka. Já děkuji za morální výchovu v rumburské zdravotnické škole a jen si mohu přát, kéž jsou k morálce vedeni i žáci všech ostatních škol. Děkuji, že jsem dostala kapičku naděje v lepší morální časy.
Jiřina Vávrová
