Píšete nám - Ty nešťastné rumburské kruhové křižovatky

Vážená redakce, nejsem zvyklý psát do novin, ale článek o rumburském průtahu se mě také týká, třebaže nejsem z Rumburku. Komentovat odpověď p. Kociána nechci. Snad jen k první otázce bych poznamenal, že zavěšení semaforu je to poslední, čím bych se zabýval. Na druhou stranu odvolávat se v odpovědi na schválenou projektovou dokumentaci přece nic neřeší. Co mě hlavně přimělo k napsání těchto řádků je vyjádření p. Dvořáka. Já taky denně užívám tento úsek, i několikrát. Kdyby to šlo, raději bych se mu vyhnul. Pan Dvořák nazývá řidiče, kteří se kruhovými objezdy »neproplazí«, sebevrahy. A co když je to někdo, kdo to tam nezná a neví, že »kruháč« předepsanou padesátkou nemůže projet? A ke smrtelné nehodě chodce při třicetikilometrové rychlosti, sám přece musí vědět, že je rozdíl, kdo takovou rychlostí jede. Chodec je vždy v nevýhodě, ale určitě na tom bude hůř, když ho porazí náklaďák, než když se střetne s cyklistou. Jestli se průtah postavil kvůli chodcům, pak by snad stačilo namontovat zpomalovací prahy za pár tisíc a ne investovat skoro 30 miliónů.

S pozdravem Z. Novák, Šluknov

  Dnes a denně slýchám od mnoha lidí různé názory na smysl a kvalitu obou rumburských kruhových křižovatek. Těch, kteří si na ně stěžují, je méně, avšak mluví více nahlas. Chtěla bych tedy promluvit za ty druhé. Bylo by dobré si uvědomit, že tyto křižovatky nebyly vybudovány proto, aby zrychlily dopravu ve městě. Naopak, jejich smyslem bylo udělat dopravu ve městě plynulejší, a ačkoliv to zní divně, i pomalejší. Jistě si všichni pamatují, jak rychle se dalo projet křižovatkou U Labutě, jak dlouhý rovný kopec sváděl k rychlé jízdě. A jak ten, kdo se pokoušel vyjet z vedlejších ulic, čekal dlouhé minuty, než se konečně i on prodral na hlavní. U gymnázia byla situace pro řidiče pohodlnější. Křižovatka se dala prosvištět za vteřinu za dvě. Vyjet z vedlejších ulic nebyl zas až takový problém. Ale zkusil si některý z řidičů přejít přes tuto křižovatku jako chodec? V táhlé, málo přehledné zatáčce bylo přecházení pro chodce dost nebezpečné. A přitom právě v těchto místech denně projdou stovky dětí, jelikož jsou v její těsné blízkosti dvě střední školy, tři mateřské a jedna základní. Dnes je jejich pohyb přes tuto silnici bezpečnější, a to i proto, že tady řidiči musí jet, pro ně, nepříjemně pomalu. Avšak díky tomu mohou včas reagovat na zbrklé malé chodce, kteří dříve netrpělivě poskakovali mezi jedoucími auty, jen aby stačili přijít do školy včas, nebo naopak, aby od ní byli co nejdříve v bezpečné vzdálenosti. Je opravdu zázrak, že zde nedošlo k vážnější nehodě. Vím, že řidiči velkých vozů, autobusů a kamionů velikostí kruhového objezdu nadšení nejsou. Na druhou stranu ale přiznávají, že při přiměřené rychlosti a při troše zručnosti se to projet dá. Sice neprojedou křižovatkou za dvě vteřiny, jako dříve, ale za patnáct či dvacet, ale toto »děsivé« zpoždění je určitě na životě neohrozí. Naopak, někomu to život zachránit může. Třeba vašemu vnukovi nebo dceři. A to přeci stojí za to, nemám pravdu?

Gabriela Doušová