Letošní listopad se nesl ve znamení voleb prvních mužů a žen do čela radnic. V říjnu voliči zvolili nové zastupitele, za měsíc tito vyvolení volili ze svého středu toho, kdo bude příští roky určovat chod města a směr jeho rozvoje.
Ve Velkém Šenově se tato volba poněkud pozdržela kvůli zpochybnění platnosti voleb. Mohl za to volební billboard umístěný proti volební místnosti ve dnech voleb. Krajský soud nakonec stížnost nespokojeného voliče neuznal a platnost voleb potvrdil.
Až do prvního zasedání zastupitelstva probíhala všude vyjednávání mezi stranami. Na veřejnost občas pronikla zaručená informace, kdo bude starostou, a tak se někteří občané přišli přesvědčit na vlastní oči, co je na tom pravdy.
Pro mnohé ale byla ustavující schůze jen trapným divadýlkem. Snad čekali souboj kandidátů, plamenné projevy, jiskrné názory a vážně míněné sliby. Možná čekali, že zastupitelé budou chtít znát vize a plány zájemců o křeslo na radnici, že projeví zájem, položí otázku, pronesou posudek. A až pak se rozhodnou, pro koho zvednou ruku. Ale opak byl pravdou.
Předem upečené koaliční dohody, někde dokonce stvrzené podpisem poslušnosti, nedávaly zastupitelům jinou možnost, než jen zvedat ruce tak, jak bylo předem dohodnuto. Divák mohl jen v úžasu sledovat, jak vždy stejná část zastupitelstva hlasuje jako jeden muž pro, druhá vždy proti. Občas někdo z neúspěšné kandidátky nedržel basu se svými poraženými spolustraníky a podbízivě hlasoval pro vítěznou stranu. Ale to už je věc charakteru, naštěstí takových odpadlíků nebývá moc.
Někdy občané nespokojeně bučeli při návrhu zastupitelů na tajnou volbu a považovali to za projev nedemokracie. Jinde se zase podivovali nad tím, že se volí i místostarosta, když je to podle nich funkce docela zbytečná. Že to je dané zákonem, to je zas až tak moc nezajímalo.
Frustraci přináší i zjištění, že ten, kdo usedne na radnici, nevzešel z vůle voličů, ale že je to jen výsledek povolebních taškařic, pletich a intrik. Bohužel, taková je politika.
Volba starosty se nikdy neobejde bez emocí. Vždy na jedné straně stojí vítězové, na druhé poražení, ať již zastupitelé, či desítky a stovky voličů. Povolební radost a zloba se pak týdny prolínají celými městy a obcemi.
Odcházející starosta to nemá jednoduché. Opouští rozdělanou práci. Mnohdy se dřel čtyři roky, aby se svým městem trošku pohnul, a ve chvíli, kdy by mohl sbírat sladké plody úspěchů, přestřihovat pásky a zvát si hosty a novináře, aby jeho dílo pochválili, odchází jako spráskaný pes s výsměšnými pohledy vítězů v zádech a přenechává slávu svým nástupcům. Odchází beze slov díků a uznání, ale s notnou dávkou ponížení a pocitů křivdy.
Někde naopak starosta zůstává a voliči se zlobí, že k žádné změně nedošlo. Že opět nikdo nevyvětrá to »houborodé klíma« panující na radnici.
Teď už je ale všude rozhodnuto a během příštích čtyř let se s tím nic nedá dělat. Nakonec, když vše funguje tak, jak má, když město vzkvétá, rozjíždějí se projekty, peníze do měst tečou, a když má občan pocit, že mu lidé z radnice nečiní příkoří, že ho svou prací a postupy neobtěžují a naopak, že jsou připraveni mu pomoci, je nakonec jedno, kdo v čele města sedí.
Letošní listopad se nesl ve znamení voleb prvních mužů a žen do čela radnic. V říjnu voliči zvolili nové zastupitele, za měsíc tito vyvolení volili ze svého středu toho, kdo bude příští roky určovat chod města a směr jeho rozvoje.
Ve Velkém Šenově se tato volba poněkud pozdržela kvůli zpochybnění platnosti voleb. Mohl za to volební billboard umístěný proti volební místnosti ve dnech voleb. Krajský soud nakonec stížnost nespokojeného voliče neuznal a platnost voleb potvrdil.
Až do prvního zasedání zastupitelstva probíhala všude vyjednávání mezi stranami. Na veřejnost občas pronikla zaručená informace, kdo bude starostou, a tak se někteří občané přišli přesvědčit na vlastní oči, co je na tom pravdy.
Pro mnohé ale byla ustavující schůze jen trapným divadýlkem. Snad čekali souboj kandidátů, plamenné projevy, jiskrné názory a vážně míněné sliby. Možná čekali, že zastupitelé budou chtít znát vize a plány zájemců o křeslo na radnici, že projeví zájem, položí otázku, pronesou posudek. A až pak se rozhodnou, pro koho zvednou ruku. Ale opak byl pravdou.
Předem upečené koaliční dohody, někde dokonce stvrzené podpisem poslušnosti, nedávaly zastupitelům jinou možnost, než jen zvedat ruce tak, jak bylo předem dohodnuto. Divák mohl jen v úžasu sledovat, jak vždy stejná část zastupitelstva hlasuje jako jeden muž pro, druhá vždy proti. Občas někdo z neúspěšné kandidátky nedržel basu se svými poraženými spolustraníky a podbízivě hlasoval pro vítěznou stranu. Ale to už je věc charakteru, naštěstí takových odpadlíků nebývá moc.
Někdy občané nespokojeně bučeli při návrhu zastupitelů na tajnou volbu a považovali to za projev nedemokracie. Jinde se zase podivovali nad tím, že se volí i místostarosta, když je to podle nich funkce docela zbytečná. Že to je dané zákonem, to je zas až tak moc nezajímalo.
Frustraci přináší i zjištění, že ten, kdo usedne na radnici, nevzešel z vůle voličů, ale že je to jen výsledek povolebních taškařic, pletich a intrik. Bohužel, taková je politika.
Volba starosty se nikdy neobejde bez emocí. Vždy na jedné straně stojí vítězové, na druhé poražení, ať již zastupitelé, či desítky a stovky voličů. Povolební radost a zloba se pak týdny prolínají celými městy a obcemi.
Odcházející starosta to nemá jednoduché. Opouští rozdělanou práci. Mnohdy se dřel čtyři roky, aby se svým městem trošku pohnul, a ve chvíli, kdy by mohl sbírat sladké plody úspěchů, přestřihovat pásky a zvát si hosty a novináře, aby jeho dílo pochválili, odchází jako spráskaný pes s výsměšnými pohledy vítězů v zádech a přenechává slávu svým nástupcům. Odchází beze slov díků a uznání, ale s notnou dávkou ponížení a pocitů křivdy.
Někde naopak starosta zůstává a voliči se zlobí, že k žádné změně nedošlo. Že opět nikdo nevyvětrá to »houborodé klíma« panující na radnici.
Teď už je ale všude rozhodnuto a během příštích čtyř let se s tím nic nedá dělat. Nakonec, když vše funguje tak, jak má, když město vzkvétá, rozjíždějí se projekty, peníze do měst tečou, a když má občan pocit, že mu lidé z radnice nečiní příkoří, že ho svou prací a postupy neobtěžují a naopak, že jsou připraveni mu pomoci, je nakonec jedno, kdo v čele města sedí.