Na městské strážníky v Rumburku se obrátili se žádostí o pomoc pracovníci Českých drah, kteří během několika dnů zaznamenali na kolejích na trase mezi Rumburkem a Mikulášovicemi větší výskyt popadaných větví a klacků. Původní názor, že se jedná pouze o náhodu, vzal brzy za své, neboť hromádky větví se kupily na kolejích se železnou pravidelností, a tak bylo jasné, že se jedná o úmysl. Pracovníci drah se obávali, že by některá z překážek mohla vlak poškodit, nebo způsobit i jeho vykolejení. Proto do kabiny vedle strojvůdce zasedl i městský strážník, aby se přesvědčil, co je na tom všem pravdy. A hned při první jízdě narazili na zátaras z větví a opodál mezi stromy spatřili dvě utíkající postavy. Neutekly daleko a po krátké honičce padly do rukou strážníka. Byly to dvě desetileté děti a strážník na ně ani nemusel moc hartusit a zakrátko mu svěřily nejen svá jména a bydliště, ale i jména svých dalších kumpánů. Přiznaly také, že nikomu nechtěly ublížit, jen se jim líbilo, jak vlak vždy najede do hromádky větví, které se pak efektně rozlétnou po okolí. Byla to jen dětská klukovina a shovívavý strážník po důrazné domluvě mládenečky propustil. Domluva zapůsobila a trasa z Rumburku do Mikulášovic je opět bezpečná.
