Šluknovská radnice usiluje již několik let o záchranu více jak pět set let starého měděného dolu na kopci Schweidrich. Nyní se zdá, že by její úsilí mohlo být korunováno úspěchem. Šluknovští zastupitelé schválili uzavření smlouvy o dílo mezi městem a firmou GemecUnion na vytvoření projektové dokumentace na sanaci důlního komplexu a jeho zpřístupnění veřejnosti. Na základě této dokumentace bude moci Šluknov žádat o dotaci, která by měla pomoci tento záměr zrealizovat.
Podle starosty města Milana Kořínka patří důl a celý kopec Schweidrich ke šluknovským pamětihodnostem, a měl by tak být zcela jistě zachován. Přitom ještě před několika roky hrozilo jeho zasypání a zničení. Tehdy se městu ozvala Duchcovská obchodní společnost, zabývající se vrtným a geologickým průzkumem, která městu nabídla likvidaci opuštěného dolu, a to z důvodu bezpečnosti. Důl byl totiž volně přístupný, nezajištěný a hrozilo zavalení štol. Město nejdříve na tuto nabídku přistoupilo, ale poté, co se proti tomu ostře ohradila řada odborníků, od tohoto plánu ustoupilo. Proti rušení dolu byli ekologové z NP České Švýcarsko, kteří zde monitorovali největší zimoviště šesti druhů netopýrů na severu Čech. Proti byli i znalci historie hornické činnosti v čele s Miroslavem Plekancem z Hornického muzea v Jiřetíně p/J. Do záležitosti vstoupil i Okresní úřad v Děčíně a Společnost pro trvale udržitelný rozvoj Šluknovska.
První kolo záchrany dolu na Schweidrichu bylo vybojováno, nyní zbývá podniknout na jeho záchranu další kroky. „Před časem jsme se byli s několika zastupiteli podívat, jak to v dole vypadá, a musím říct, že jsme byli uchváceni," vypráví šluknovský starosta Milan Kořínek. „Celé to dílo vypadá jako nějaká stavba pro permoníky, navíc se nachází uprostřed malebného údolí, v krásné přírodě. Je to místo stvořené pro procházky a odpočinek. Důl je krásný, a pokud se podaří ho zrekonstruovat a zpřístupnit veřejnosti, bude i zajímavou turistickou atrakcí," dodává starosta.
Historie dolu Schweidrich
První zpráva o ražení štoly ke starému stříbrnému dolu na Schweidrichu pochází z roku 1557, kdy bylo Šluknovské panství majetkem Jiřího z rodu Šlejniců.
Důl byl znovu objeven po třicetileté válce (r. 1835), kdy byla štola vyčištěna a vylámána nová chodba. Vytěžená ruda byla zaslána ke zkoumání do Freibergu, hledalo se stříbro a zlato. V roce 1836 v dole začalo kutat šluknovské měšťanstvo a provoz byl obnoven. Výsledkem dolování ale byla jen měděná ruda a po dvou letech byly práce pro malý výnos zastaveny.
Další dvouletý pokus se datuje rokem 1897, kdy zde továrník na barvy Richter z Varnsdorfu podnikl další těžební pokusy. Analýzy vytěžené rudy pak ukázaly pozoruhodný obsah niklu (12-19 %). Půda v okolí dolu slibovala nadějnou výtěž okru. Koncem tohoto roku proto byly dokončeny přípravy k rozšíření těžby. Těžil se pyrhotin a chalkopyrit. Těžba se však nevyplácela a roku 1898 byla zastavena.
Příznivé ekonomické podmínky začátkem 1. světové války a nezužitkovaný nikl přispěly k obnově těžby roku 1914. Těžilo se na dole s osmi dolovými měrami a 22 m hlubokou šachtou. Po skončení války (1919) byl důl již jen udržován. Od té doby byl důl několikrát prozkoumán, těžit se však už nezačalo.
Při posledních průzkumech byly ve štolách zjištěny letopočty 1918, 1919 (horní štola), 1905 (střední štola) a 1920 (odvodňovací štola).
Důl je členitý systém propojených štol a šachet, celková délka chodeb činí 408 metrů, šachty jsou hluboké 15 metrů. Jeho název se vztahuje na lesnatý pahorek s kvótou 466, v jehož svahu se vchody do dolu nalézají. Ložisko leží po obou stranách silnice Šluknov - Staré Křečany 2,2 km jihozápadně od Šluknova na pozemcích v majetku města.
Zdroj: www. slkn.sluknovsko.cz