Výjimečný americký film Single man zařadilo kino Střelnice Rumburk v rámci filmového klubu na 8. října do svého programu. Krátce předtím vyšla zajímavá recenze tohoto filmu v 31. čísle Katolického týdeníku od rumburského novokněze Petra Vacíka, který se začíná prosazovat jako filmový kritik. Převážnou část z ní zveřejňujeme.
Single znamená v angličtině svobodný - neženatý, ale také jeden či jediný. Single man je studií jediného dne jednoho muže, univerzitního profesora George Falconera (Colin Firth), který ztratil svého životního partnera a nyní došel do slepé uličky samoty a ztráty smyslu svého života. Během dne, o němž George předpokládá, že bude jeho poslední, dojde k několika zcela všedním setkáním. Jsou to zvláštní okolnosti Georgova života a režisérův styl, které zabarví každý moment tohoto dne nevšední krásou i smutkem. Single man však rozhodně není depresivní film. Je chválou života. Mistrně natočen podle románu Christophera Isherwooda popisuje bolest z osamění výjimečně inteligentního a nadaného gaye v homofobní americké společnosti na počátku šedesátých let. Takto je čten zde v USA (píši tuto recenzi v Los Angeles, kde se děj filmu odehrává), kde politický kontext příběhu nachází v tomto směru vnímavějšího diváka, než zřejmě bude evropský. Bolest a samota, jež nelze sdílet, jsou však univerzální. Poznamenávají hlavní postavy i každé jejich setkání se světem.
Výjimečné je i extrémně vizuální podání celého filmu. Režisér Tom Ford ve svém prvním filmu nezapře, že je dobrým módním návrhářem. Vidí detaily s pedantskou precizností a převádí je na plátno ve vysoce estetizované formě, aniž by je odlidštil.
Zatímco ostatní poslouchají zprávy o jaderné hrozbě z Kuby a říkají Georgovi, jak hrozně dnes vypadá, on dělá své sekretářce kompliment, který svou krásou a lidskostí může hrdě vstoupit do seznamu nejlepších komplimentů v dějinách kinematografie. Zatímco svět se bojí zkázy a panikaří v povrchním strachu a boji o nejlepší rodinný atomový kryt, George se tento svět chystá opustit v míru a pokoře. Nakonec ale bude všechno jinak. Ať to však bude cokoliv, bude to krásné, protože to dělá Tom Ford. Snad až příliš krásné. Tento hluboce lidský příběh o lásce, samotě, nepochopení a smrti by nakonec kvůli své eleganci mohl zůstat i nepochopen. Představuje totiž velikou výzvu pro evropské publikum - a především jeho křesťanskou část. Jaký je náš vztah k menšinám a proč? Poselstvím pro nás evropské křesťany bude především Georgova univerzitní přednáška o strachu, který v nás probouzí jakákoli odlišnost.
P. Petr Vacík SJ