Kafe a noviny. Trochu omšelá a malinko zahulená, nevtíravá hudba, a někde v rohu kulečník, kterej hrajou, třeba trochu blbě, pan lékárník s panem farářem.
Místo pro spočinutí, četbu, povídání. Ale votevříno by měli mít už od osmi ráno a vařit ham and eggs, aby mohl člověk posnídat, než jde vyřídit nějakou tu nepříjemnost na úřad.
Prostě kavárna.
To je to, co mi tu u nás tak bolestně chybí široko daleko. Není k nalezení ani v obcích, která si poněkud vznešeně říkají města, natož někde jinde.
Narazíte na hernu, hospodu, někdy dokonce na restauraci, vzácněji krčmu. Najdete tu cukrárny, slušně neslušné bary, kavárnu nikoli.
Nikde ani jedna.
Možná to není dobrý podnikatelský záměr, možná není poptávka.
Možná je tu málo herců, protože ti, jak známo, do kavárny patří.
Nevím.
Nejoblíbenějším místem setkání je „někde na pumpě".
A tak tu dumám, jestli jsem v týhle náladě sám, jestli kavárna chybí jenom mně, jestli by se nenašlo pár dalších kavárenských povalečů, kteří by mě podpořili.
Možná bych jim koupil kafe.
A malej rum.
Marek Douša
