Ikona zlatých časů průmyslového Rumburku, továrna potahových a dekorativních látek Bytex 01, se loučí. Na základě demoličního výměru vydaného Stavebním úřadem v Rumburku byla v minulých dnech zahájena jeho demolice.
Budova z roku 1857 byla již několik let v dezolátním stavu a celý její zadní trakt byl postupně likvidován. Přední část do ulice Komenského ještě sice zachovávala zdání existující fabriky, nicméně její vytlučená okna a padající omítka i s celými kusy zdiva dávala tušit, že i jí již dávno odzvonilo.
Demoliční práce začaly ve střední části budovy, která spojuje bývalou výrobní halu s vedle stojící obytnou budovou. „Pro demolici jsme se rozhodli na základě dohody se Stavebním úřadem v Rumburku. Důvodem je snaha eliminovat nebezpečí úrazu od padajícího zdiva a omítky na kolemjdoucí," vysvětluje jednatel společnosti Atlas Trend Invest Jan Havelka a dodává, že společnost zatím neví, co s plochou, která se po demolici továrny uvolní, udělá. „Zatím nemáme žádný plán, i když v tuto chvíli již hledáme řešení, jak tuto lokalitu účelně využít. Jednáme o tom i s městem, protože bychom chtěli nalézt nějakou hezkou investici, která by byla v souladu s představami Rumburku a s tím, co v tomto městě chybí," zdůrazňuje Jan Havelka.
Časový horizont, kdy by mělo být jasné, co bude s místem po Bytexu dál, zatím neexistuje. Podle jednatele společnosti vše záleží na mnoha dalších okolnostech. Jisté je zatím jen to, že obytná budova vedle továrenské haly, která je památkově chráněna, demolici podléhat nebude. „Je to krásná budova a vedle ní je krásný park. Určitě toho chceme využít, ale jak jsem již jednou řekl, zatím neexistuje žádný konkrétní plán," uvedl na závěr Jan Havelka.
Zemskou továrnu na bavlněné, lněné a plátěné zboží vybudoval v polovině 19. století rumburský podnikatel Julius Pfeifer. Firma se úspěšně rozrůstala, a tak vznikaly i další provozy, v nichž se vyráběly koberce, v jiných byly umístěny barvírny. Výrobky z Pfeiferovy fabriky, koberce, přikrývky a nábytkový textil byly již ve 20. letech 20. století vyváženy do celého světa. Firma byla natolik stabilní, že přežila jako jedna z mála v Rumburku i německou okupaci a II. světovou válku. V roce 1948 byla znárodněna a v roce 1949 přejmenována nejdříve na TOKO, od konce téhož roku začala používat název Bytex. Firma se na dlouhou dobu stala největším průmyslovým podnikem ve městě, kde měla šest provozoven, a zaměstnávala největší počet lidí. V roce 1980 pracovalo v rumburském závodě 1500 osob, z toho přes tisíc žen, včetně 16 Kubánek a 43 Vietnamek.
Temné mraky se nad firmou Bytex začaly stahovat již několik měsíců po listopadové revoluci, v červnu 1990, kdy se rozpadla na deset samostatných firem. Rumburský závod si vzhledem k zavedené značce ponechal svůj původní název a 30. prosince 1990 se zdejší tkalcovny staly akciovou společností Bytex Rumburk. V té době zde pracovalo 1435 zaměstnanců. Pomyslný vaz zlomili firmě její obchodní partneři ze zemí bývalého Sovětského svazu, kteří nespěchali s úhradou svých dluhů. Pohledávky vůči Bytexu jenom za rok 1991 činily 94 milionů korun a firma byla nucena snížit početní stavy zaměstnanců a výkonu o téměř 80 procent. Přesto hodnota výroby činila ještě v roce 1992 400 milionů korun.
Ale devastující propad firmy již nešlo zadržet. V roce 1996 zněly tkalcovské stroje v Bytexu, v bývalé chloubě severočeského textilního průmyslu, naposledy.
Více jak 150 let staré výrobní budovy továrny Bytex 01 čeká v nejbližších týdnech demolice. Foto: gdo