Vždy elegantně oblečený, usměvavý milý pán, galantní k něžnému pohlaví, s typickým knírkem pod nosem převzatým od populárního zpěváka a hudebníka R. A. Dvorského a mistr cukrářského řemesla, to je pan Ladislav Kacálek. Touto charakteristikou se zapsal do podvědomí většiny obyvatel v Rumburku a okolí.
Narodil se 24. června 1920 v Hnátnici, kde prožil bezstarostné dětství. V Letohradě se vyučil v oboru cukrář - číšník a v devatenácti letech nastoupil krátkou praxi ve svém oboru. V září 1940 byl s mnohými dalšími lidmi nuceně nasazen do Německa, přímo do Berlína. Zde se brzy zapojil do činnosti českého divadelního spolku, jehož prostřednictvím se seznamoval s dalšími nasazenými Čechy. Při této činnosti se plně zapojil do ilegální odbojové skupiny a po téměř tříleté nebezpečné činnosti spolu s dalšími byl odhalen a dne 2. června 1944 gestapem zatčen. Devět měsíců prožil v koncentračním táboře Oranienburg - Sachsenhausen a přežil tzv. „Pochod smrti". Dne 26. dubna 1945 se dočkal osvobození Rudou armádou.
V srpnu roku 1945 přichází Ladislav Kacálek na výzvu obnovy pohraničí do Rumburku, aby zde začal žít svůj nový život. V Rumburku je spokojený, zakládá rodinu, podílí se na výchově synů - Ladislava a Lubomíra a věnuje se svému milovanému povolání. V roce 1947 se v Praze účastní soutěže ve výrobě cukrářského výrobku. Obsazuje 3. místo a získává titul „Mistr cukrářů". Spokojené chvíle krutě zasáhne nemoc manželky, která v roce 1949 umírá na tuberkulózu plic v nemocnici v Krásné Lípě a rok poté umírá také jeho maminka. Za několik let se seznamuje s Drahomírou Poláškovou, se kterou uzavírá sňatek 26. prosince 1954. Nová rodina se rozrůstá o dalšího syna Miroslava a po jedenácti letech o dceru Jitku. Pan Kacálek se plně věnuje „sladkému koníčku" v Cukrárně mladých. Lidé velmi rádi vzpomínají na zmrzli-nové poháry s vaječným koňakem a na spoustu cukrářských výrobků, pečených přímo ve výrobně. Dodneška někteří Rumburáci o této cukrárně hovoří jako „O cukrárně u Kacálka". Právě tato slova jsou pro něho, který se svému řemeslu věnoval opravdu s láskou, velkou odměnou.
V roce 1974 umírá na následky autonehody jeho nejstarší syn Ladislav. Rodiče těžce nesou tento tragický okamžik a oba mění zaměstnání. Pan Kacálek končí s prací ve vyhlášené cukrárně a začíná pracovat v kanceláři podniku Jednota. Okolo sebe má spoustu ochotných a příjemných lidí, přesto se mu stýská po cukrařině. Po krátké době opouští kancelářskou profesi a opět se vydává za sladkou prací. Od roku 1975 až do roku 1992 pracuje v cukrárnách v Dolní Poustevně, Vilémově, Jiřetíně a v Rumburku. Opět nachází klid a plně se věnuje sladkému řemeslu až do svých 72 let. S odchodem do starobního důchodu nepřestává pracovat. Pomáhá staršímu synovi s rozvojem prodejny, věnuje se filatelii a „učí" se odpočívat na chatě v osadě Racek.
Ve čtvrtek 24. června tohoto roku oslavil pan Ladislav Kacálek své životní jubileum - krásných 90 let. Během svého života prožil zmíněné smutné okamžiky, přesto na život nezanevřel a žil naplno. S manželkou Drahomírou vychoval čtyři děti a jeho rodina se rozrostla o devět vnoučat a deset pravnoučat. Dodnes se věnuje četbě, luštění křížovek a filatelii. Svým kladným postojem ke zvládání těžkých životních situací ukázal nejen své rodině, jak se s těžkým osudem poprat, vyrovnat a žít dále. Po celý život zůstal plný optimizmu, síly, rozdával radost a nikdy neodmítl pomoci druhému.
Ladislav Kacálek, nezapomenutelný rumburský cukrář. Foto: os. archiv