Ráda bych se prostřednictvím tohoto článku podělila se svou zkušeností s některými místními veterináři. Chování, které jsem (nejen) během toho víkendu zažila, je opravdu k pláči. Pan doktor, ke kterému jsme chodili, odjel mimo město. Proto jsme volali některým z místních veterinářů. Jeden se odvolával na druhého, a tak to šlo pořád dokola. Nikdo nebyl ochotný nám opravdu pomoci nebo poradit. Při telefonátu nám div nevynadali, že se obracíme s pomocí zrovna na ně. Argument, že zrovna nemají ordinační hodiny, je opravdu vrchol arogance. Zvlášť když jsou doma a ordinaci mají v garáži nedaleko svého domu. Ale nemoc a smrt se přeci neřídí ordinačními hodinami. Vždyť je to „jenom" zvíře, můžete namítnout. Ano, je. Ale to zvíře nutně potřebovalo pomoc. A když už nic jiného, alespoň ho nemuseli nechat trpět takovým způsobem a mohli mu ukrátit to těžké trápení. Když nechci pomáhat zvířatům, nebudu přeci vykonávat tak zodpovědnou práci. Proč si asi vybrali toto zaměstnání? Možná proto, že se sami chovají jako zvířata. I když mnohá zvířata mají možná více citu a pochopení než oni sami.
Takže pokud bude Váš domácí mazlíček zrovna o víkendu trpět bolestmi a pomalu umírat, nenamáhejte se obvolávat veterináře z Rumburku. Nikdo Vám pravděpodobně nepomůže, stejně jako nám!
Na závěr bych ráda poděkovala panu doktorovi Schniererovi za pomoc, snahu při léčbě a vlídný přístup k našemu králíčkovi.
