Rád se podělím o nevšední zážitek při sjíždění Labe. Znám pohodové lidičky, kteří už několik let každý první jarní den přivážejí po řece do Děčína jaro, a na podzim vyprovázejí do Německa léto. Letos se jednalo již o 17. ročník plavení jara do Děčína.
Pod hradem Střekov v Ústí nad Labem se sešlo v sobotu 20. března asi 40 vodáků na nejrůznějších plavidlech, já na nafukovacím a kamarád Luboš na plastovém kajaku. Po oficiálním zahájení za přítomnosti televizních kamer jsme se nalodili a vpluli do zdymadla. Poprvé jsem zažil, jaký je to pocit být v plavební komoře, kde během 20 minut klesla hladina vody o šest metrů. Plavbu jsme zahájili, až když se vrata otevřela a po chvilce pádlování nás začal unášet hlavní proud, po jarním tání mohutný a silný. Poměrně rychle jsme podpluli několik mostů v centru Ústí a za chvíli se nám otevřel pohled na panorama okolních hor. Proud nás unášel asi osmikilometrovou rychlostí a my jen jemně udržovali směr. Jak říkají přátelé cyklisté: „Jedu, a jde to i bez šlapání." Příjemnou zastávku jsme si udělali ve Velkém Březnu v místní restauraci, kde čepují pivo z vedlejšího pivovaru. Město Děčín nás přivítalo siluetou zámku, pod kterým jsme také před 16. hodinou přistáli. Po celkem 25 km plavby jsme se shromáždili u kotviště pod Tyršovým mostem. Z velkého plátěného pytle za asistence početných diváků byly pyrotechnickým efektem vypuštěny různobarevné čmoudíky, které symbolizovaly příchod jara. A my si slíbili, že se do roka zase sejdeme.
Krásný zážitek na vodě jsme si oživili hned následující den, kdy jsme po poledni v Rumburku u nové školy opět nasedli do kajaků s cílem sjet Mandavu do Varnsdorfu.
Na internetu u hydrometeorologů jsme zjistili výšku hladiny. V Mandavě teklo mnohem více vody než minulý rok a proud byl daleko rychlejší. Nestihl jsem řídit směr plavby a u mostu na Pražské jsem bokem narazil do pilíře a naštěstí zády napřed proplul. Po vyrovnání mi další nesnáze nastaly pod mostem u rumburských strojíren, kdy jsem se i v nejhlubším záklonu helmou dotýkal betonových nosníků. Po proplutí hranice jsme kajaky několikrát přenášeli. Na bývalém hraničním přechodu ve Varnsdorfu jsme opět po 14. hodině vpluli na naše území.
Koryto řeky se zde zužuje a řeka nabývá na síle. Se zvýšeným úsilím se nám podařilo přirazit ke břehu. Tím jsme si splnili naplánovaný víkendový program s respektem i k takové řece, jako je Mandava.
Roman Štyndl a Lubomír Soukal
