Kyjovská přehrada leží na soutoku dvou potoků v úzkém Kyjovském údolí na rozhraní Lužických hor a Národního parku České Švýcarsko. V letním období je navštěvována davy turistů pro její jedinečnost a okolní panenskou přírodu. Je ideálním místem k relaxaci a koupání pro pěší i cyklisty, kterých tudy v letních měsících projdou denně stovky. Toto území je protkáno sítí cyklistických stezek, hypostezek a turistických tras.
V roce 1995 vybudoval pan Jaroslav Dostál z Varnsdorfu na břehu přehrady kiosek s občerstvením. Celé jeho zařízení je velmi skromné, aby zapadalo do okolního prostředí. K dispozici je i stylová toaleta, posezení pod slunečníky v letním parnu, pomůcky pro hry ve vodě a to hlavní, občerstvení. Kdo toto místo navštívil, dá mi jistě za pravdu, že možnost konzumace teplé i studené kuchyně a nápojů, spojená s pobytem u vodní hráze, je vítána většinou kolemjdoucích. V několika posledních letech navštěvovala přehradu skupinka nadšenců z Děčína, kteří se snažili aktivity pro turisty zpestřit a zpříjemnit. Kiosek se z recese nazval Francouzskou restaurací a veškerý provoz byl veden v tomto duchu. Problém nastal v okamžiku, kdy se aktivity protahovaly do pozdějších hodin a některým sousedícím chatařům či domorodcům začal hluk v nočních hodinách pochopitelně vadit.
Vzduch kolem Kyjovské přehrady, a hlavně okolo stánku začal houstnout, začaly se množit stížnosti. Vjezd k hrázi byl zatarasen kameny a značně tak byl ztížen způsob zásobování. Na hrázi se čas od času vyskytovalo opravdu větší množství aut, a ruku na srdce, vše má své hranice. Zamezení vjezdu bylo tedy pravděpodobně na místě, ale myslel někdo třeba na to, co by se stalo, kdyby vznikl v blízkém lese požár? Přístup byl takto znemožněn i hasičům. Nakonec došlo k tomu, že byl provoz stánku znemožněn neprodloužením nájemní smlouvy, čímž vyvrcholily nekonečné dohady, stížnosti a neschopnost obou stran se dohodnout. Znamená to tedy konec téměř patnáctileté historie kyjovského kiosku? A to jen proto, že lidé nechtějí hledat kompromis a toleranci? Píši tento článek, protože jsem toto místo navštěvoval, a ten stánek mi tam bude prostě chybět. Je pochopitelné, že nepřiměřený hluk u ohně v nočních hodinách někomu vadí, ale naopak by se mohl ozvat někdo, komu vadí zvuk cirkulárky nebo sekačky v době, kdy mají spát malé děti. Je to nekonečný příběh. Lidé se musí naučit schopnosti domluvit se. Kyjovský stánek na hrázi je pro mnoho lidí místem, kam se rádi vrací a rádi posedí třeba při cestě kolem. Pokud zanikne, a tím pádem se o toto místo nikdo nebude starat, možná bude spokojeno pár chatařů, ale o příjemný pobyt přijdou všichni turisté, kteří by na tomto místě chtěli strávit třeba nedělní odpoledne s dětmi.
Připadá mi to jako nepoměr a střet zájmů. Přimlouvám se tedy a současně prosím o možnost nalezení řešení, které uspokojí obě strany. Musí přeci existovat alternativa, která neomezí pobyt chatařů i rodilých Kyjovanů, a na druhé straně všech turistů nebo provozovatele tohoto zařízení.
Petr Míchal
