Pět desítek dubů lemuje od listopadu původní polní cestu spojující Dolní Křečany se silnicí Šluknovská na Valdeku. Stromy zde nechal vysázet rumburský podnikatel Ing. Karel Schäfer. A na otázku: Proč? odpovídá prostě: „Protože to tu mám rád."
Kdysi dávno spojovalo Dolní Křečany a Valdek několik polních cest. V období kolektivizace však musely většinou ustoupit rozsáhlým lánům obilí a za několik let se na ně zapomnělo. Dnes se však znovu začíná nenápadně jedna rýsovat uprostřed pastvin nad Rumburkem a její okraje navíc lemuje padesát mladých dubů.
„V těchto končinách jsem se narodil a jako kluk jsem si sem chodil hrát. Miluji to tady a bylo mi líto, že se o takový krásný kout přírody nikdo nestará. A tak jsme se rozhodli dát to tu trošku do pořádku," vzpomíná na úplné začátky Ing. Karel Schäfer. Již před třemi roky zde nechal opravit retenční nádrž, která zachycuje povrchovou vodu stékající z okolních kopců do údolí a z blátivého území tak vzniklo příjemné prostředí pro procházky a odpočinek.
„Všimli jsme si, že k nádrži chodí pít zvěř a lidé sem opět začali chodit na výlety a venčit psy. A také, že opět využívají i původní polní cestu. Vysázet zde stromy, které budou výletníkům v dospělosti poskytovat příjemný stín, přišlo už jako samozřejmost," dodává.
Dubová alej rozdělí krajinu přirozeným způsobem na dvě části, zároveň bude fungovat jako větrolam, zvýší biodiverzitu krajiny, pro zvěř bude fungovat jako přirozený biokoridor a zároveň bude působit proti erozi krajiny. Náklady na výsadbu aleje nebyly nízké, ale část z nich byla hrazena z dotačních prostředků z Agentury ochrany krajiny a přírody ČR. A Karel Schäfer se netají tím, že by rád ve výsadbě pokračoval po celé délce cesty až na Valdek. Přitom jednu zkušenost, a to ne dobrou, s vysazováním stromů již má. Na jaře vysadil nad Rumburkem jabloňovou alej, která měla časem sloužit jako přirozený zdroj potravy pro lesní zvěř, a to téměř po celý rok. Avšak po několikadenním řádění vandala zbylo z devadesáti mladých stromků pouze třináct. 77 z nich rozlámal. Ale ani po této zkušenosti se Karel Schäfer od svých plánů nenechal odradit.
„Nechci se nechat zahnat do kouta a kvůli vandalům nedělat nic. Mám radost z toho, že tady ty stromy rostou a doufám, že už je nikdo nezničí. A i když se bohužel nedožiji jejich dospělosti, věřím, že naše děti nebo až vnoučata to jednou ocení," doufá Karel Schäfer.
