Ahoj, jmenuji se Natálka, je mi devět let a na svět jsem přišla s handicapem, který se jmenuje Downův syndrom. Jsem jen trošku jiná, ale nestěžuji si, protože jsem za celých svých krásných devět let měla štěstí na bezva lidi, kteří mi pomáhali, vytvářeli mi svět, ve kterém jsem se cítila šťastná a spokojená. A nejen to, starali se i o to, abych se mohla jednou vydat i do vašeho „jiného" světa.
Vše vypadalo a fungovalo báječně, bez chyby. Nejvíce mě pomáhala paní Mgr. Valová ze Speciálně pedagogického centra v Rumburku, které slouží právě pro děti vyžadující speciální péči, tedy i pro děti, jak se říká, postižené. Paní Valová je i jednou ze spoluzakladatelek neziskové organizace Chytrá horákyně. Zajisté jste uhodli, že i tato organizace slouží k péči nejen o handicapované děti, ale i dospělé. Díky péči Mgr. Valové jsem se dostala až do druhé třídy.
Vše se jevilo pro mou budoucnost velmi dobře a příznivě. Mgr. Valová znamenala pro mou rodinu jistotu pro budoucnost. A najednou se to stalo. Jako blesk z čistého nebe přišla zpráva, že paní Valová musí nedobrovolně odejít ze SPC. Pro mě zcela nepochopitelná a pro mou rodinu i zdrcující zpráva. A já a i moji „jiní" kamarádi se ptáme: Proč? Vše pro nás tak báječně fungovalo, tak PROČ? Myslí na nás někdo jako na děti, lidské bytosti, které sice potřebují speciální péči, ale jsou tu a mají vás rády a jsou i součástí tohoto světa? Nebo jsme jen čísla, statistiky, nebo dokonce jsme snad na obtíž?
Proč se tu zcela záměrně, bezmyšlenkovitě ničí něco, co velmi dobře sloužilo pro nás, tady ve Šluknovském výběžku. Dostávalo se nám vynikající péče na profesionální úrovni. A teď? Péče o nás je prý zajištěna až v Děčíně. Jsme „jiní", pro některé z nás to znamená velký problém. Jsme závislí na lidech, které známe, se kterými jsme zvyklí pracovat. Těžko si budeme zvykat na nové tváře, nové prostředí. Těžko se budeme po vyčerpávající cestě soustředit. A je tu i reálná možnost, že nás to zabrzdí na naší cestě, kterou pro nás odstartovala právě paní Mgr. Valová při začleňování se do „normální", vaší společnosti.
Jsem devítiletá holka s Downovým syndromem, nikdy jsem nikomu neublížila. Tak proč lidský nerozum, neuváženost a neochota spolupráce a komunikace mě a mým kamarádům tolik ubližuje? Nevíte to náhodou Vy, pane řediteli Šamšo?
Natálka Čechurová s maminkou Zuzanou
