Můj příběh začal ve chvíli, kdy lékaři vyrukovali s tím, že nemám žádné žíly. Jelikož jsem silná astmatička, která se bez léků neobejde ani jediný den, byl to docela velký problém. Po neskutečném stresu, který jsem prožívala, svitla mi naděje. Jeden lékař z České Lípy našel řešení: „Implantujeme vám port, do kterého bude možné aplikovat vše, co potřebujete, aniž by byly třeba žíly." Byla jsem nadšená, rázem jsem měla v duši zase o něco lépe, že by už byl konečně konec toho dohadování, kdo mě píchne a kdo ne, že by lékaři měli ulehčenou práci. Zákrok jsem podstoupila, port byl implantován a propustili mě domů. Jenže jaké překvapení na mě čekalo v Rumburku? Slova lékařů zněla jasně: „To neznáme a do toho vás píchat nebudeme, navíc k tomu potřebujeme návod a speciální jehly, které nemáme a ani nevíme, kde je objednat." V ten moment se mi zhroutil svět, opět jsem byla na začátku, akorát s tím, že jsem ještě měla v sobě cizí těleso, se kterým málokdo umí a které potřebuje pravidelně čistit, což mi tu nikdo neudělá. Můj pesimismus prolomila až rychlá záchranná služba z Rumburku, hlavně MUDr. Fluska. Ten byl první, který se odvážil do toho jít naplno. Tímto bych mu chtěla poděkovat za jeho ochotu a vstřícnost. Dnes už port používá úplně normálně a tak profesionálně, že už mě ani nic nebolí a vše je bez problémů. Prostě pan doktor má skutečně zlaté ručičky a je na svém místě. MUDr. Pazdera z rychlé záchranné služby mi zase poradil, kde získat speciální jehly. Tímto bych tedy ještě jednou chtěla vyjádřit svůj dík všem, kteří mi pomohli, včetně těch lékařů, které neznám jmenovitě, a tak je tu nemůžu vypsat. Ale co si budeme povídat, ti, kteří pomohli, o tom vědí, a tak si můj dík se svou osobou sami spojí.
Jana Bartošová
(redakčně upraveno)
