Rožany nejsou normální obec, Rožany jsou podnikatelský záměr, takový Trpaslíkov, kde je například nekonečně krát více benzinových pump, než ve Velkém Šenově, neboť v Šenově není ani jedna. O obchodech ani nemluvě. Rožany slouží jako nákupní zóna, spíš ale pro sousedy z „endéer", než pro domorodce.
Restaurace Starý mlýn vypadá trochu jako z pohádky, mlýnské kolo se točí, zahrada okolo je upravená; skoro by člověk řekl, že je na druhé straně hranice. Ale ne, protože na druhé straně hranice jsou hospody prázdné. Tady právě naopak. Chvíli čekáme v „zahradní části" pod přístřeškem, ale personál nestíhá (v Rožanech vypnuli proud a jenom Starý mlýn měl pro tu chvíli otevřeno), a tak se nasoukáme ke stolu v restauraci.
K pití objednáváme kolu a dvanáctku Bernard (30 Kč), která je moc dobrá. Na jídlo z menu čekáme déle. Vybral jsem si hovězí vývar a svíčkovou (79 Kč), Gabriela česnečku a candáta s bylinkovou omáčkou (64 Kč) + americké brambory (15 Kč).
Trochu jsme si počkali (dvacet třicet minut), ale nakonec jsme byli celkem spokojeni. Obě polévky byly chutné a horké. Se svíčkovou jsem měl smůlu, byla studená. Musím ale říci, že mi ji vyměnili bez řečí asi za půl minuty. Proti vyměněné porci jsem neměl námitek.
Gabriela si candáta vyloženě užívala a mým výhradám se ošklíbala. Říkala: „Podívej se, co tu mají práce, jak lítají, tak jim to čekání snad můžeš odpustit." Ukonejšil mě další půllitr Bernarda. Na závěr jsme si dali chutné presso (30 Kč).
Najedený člověk hodnotí situaci jinak, než hladový. Když už jsem se u kafíčka rozhlédl, viděl jsem uštvaný personál, který se snažil udržet úsměv na rtech, a hromadu jedlíků, kteří mají hlad. Získal jsem pocit, že zabírám místo. V tu chvíli Starý mlýn neslouží úplně jako restaurace, ale spíš jako jídelna. Nedivím se.
Oběd pro dva vyjde o malinko dráž, než je deset „ojro". Mít to za humny, jezdil bych sem v jednom kuse. Možná. Vlastně: möglich.
marek douša
www.vybezek.eu