Ve čtvrtek 9. dubna 2009 nás opustila ve věku 90 let dlouholetá rumburská klavírní pedagožka Zdenka Plisková.
Narodila se v Praze, kde získala vzdělání ve hře na klavír na konzervatoři a dále i na mistrovské škole. Mezi její pedagogy patřili například prof. Holubová-Bílá, prof. Procházka nebo známý interpret české hudby Jan Heřman. Po tomto studiu obdržela stipendium na mezinárodní letní mistrovský kurz v německém Wiesbadenu, kde měla možnost studovat u světově proslulého pianisty W. Giesekinga. Kvalita vzdělání a podmínky ke studiu ji natolik nadchly, že zde setrvala jeden a půl roku. V roce 1944 musela studium kvůli náletům na město ukončit a vrátila se zpět do Prahy. Po návratu do Čech se začala intenzivně věnovat pedagogické činnosti a rovněž doprovázela.
V roce 1948 přišla Zdenka Plisková do Rumburku. Na místní LŠU začala vyučovat hru na klavír a korepetovat, v roce 1954 přijala nabídku a stala se ředitelkou LŠU, a to až do důchodu v roce 1978. Přestože měla možnost rozvíjet koncertní a pedagogickou kariéru v Praze, rozhodla se již natrvalo zůstat v Rumburku. Ve své pedagogické činnosti zúročila své bohaté zkušenosti ze studií u nás i v Německu. U svých žáků rozvíjela a podporovala schopnosti a dovednosti správného efektivního cvičení, samostatného myšlení, schopnost umět se dobře poslouchat, analyzovat skladbu po stránce tonální, harmonické, melodické i formální. Zároveň rozvíjela představivost a fantazii žáků pomocí různých přirovnání z hudební i mimohudební sféry. Přestože prošla převážně výukou, kdy žák musel svému pedagogovi projevovat velikou úctu a již zbývalo méně prostoru pro vlastní názory a přání, sama u svých žáků upřednostňovala kamarádský vztah. Snažila se, aby její výuka byla přitažlivá, proto dávala svým žákům hrát více přednesové než pouze technické literatury a většinou měli žáci i možnost výběru z více skladeb.
Během 61 let působení na rumburské ZUŠ, včetně poboček v okolí Rumburka, vychovala Zdenka Plisková mnoho nadšených hudebních amatérů, ale i profesionálních klavíristů. Kvalita výuky vycházela především z její velké lásky ke klavíru, svým žákům a z neustálého zájmu o svou práci, o čemž svědčí skutečnost, že učila až do posledních dnů svého života.
Hudební školství není jen o krásné hudbě, ale i o vzdělaných a obětavých lidech, kteří rádi rozdávají a předávají své zkušenosti mladším generacím a kterým se stala hudba celoživotním posláním, tak jako v případě Zdenky Pliskové.
