Podobně jako jiní občané dosud mlčící většiny často žasnu nad některými novodobými manýry v našem městě. Tím posledním šokem je záměr ředitele našeho gymnázia pana Mgr. Romana Kroutila pokácet stromy před hlavním vchodem do školy. Tento plán patrně koresponduje s právě probíhající rekonstrukcí budovy, konkrétně prý se snahou zřídit před školou parkoviště.
Pan Mgr. Kroutil však musí chtě nechtě respektovat historii daného místa, ať to chápe, či ne. Je ostatně vrcholně trapné dávat řediteli školy, která je v našem povědomí pilířem vědění celého výběžku, nějaké lekce úcty k historii, k funkci zeleně a podobně. Za školu je zodpovědný, jejím majitelem však není.
Vždyť obě lípy nejsou v tak špatném zdravotním stavu, aby někoho ohrožo-valy. Potřebují jen běžnou údržbu. Jsou živým svědectvím přelomových a pohnutých let 1945 a 1968. Lípa z roku 1945 vyrůstá ze země právě vyčištěné od fašistického násilí druhé světové války. Je jedním z prvních stromů vysazených novými českými obyvateli. Šestnáct let rostla spolu s lípami, které lemovaly příchod k bývalé vstupní bráně. Lípy sem vždy patřily.
Lípa mladší byla vysazena v pohnutém sychravém podzimu roku 1968 k padesátiletému výročí Československa, ke kterému se váže též počátek federativního uspořádání republiky. Byla pro nás nadějí a může dosvědčit, jak jsme tehdy drželi dohromady.
Každý, kdo se v tomto městě narodil, žil, pracoval či studoval, má svoje vzpomínky spojené s místy a událostmi. Jistě k nim patří i stromy, které oživují krásné průčelí gymnázia. Vstupní portál školy vítá každého, kdo projíždí naším městem. Pohladí kolemjdoucího, který tu vznešenost vidí a cítí.
A kdo navíc strávil alespoň několik let v té krásné budově, vzpomíná na jarní dny plné slunce, hru barev a stínů obou lip, které vlídně ševelily cestou do školy i domů. Bylo to také místo pamětní-ho fotografování tříd. Milé vzpomínky tisíců mladých lidí, které prošly naší malou alma mater, jsou tady doma. Tato místa jsou také životy profesorů, školníků a dalších zaměstnanců školy.
Jehličnany vzácných druhů a typů nejsou též bez historie, vysazovaly je partnerské školy od nás i ze zahraničí, konkrétně z tehdejší NDR. Pamatuji si na ně ještě ve věku sazenic. Dnes již významně chrání učebny před hlukem a prachem z průtahové, velmi rušné komunikace. Samozřejmě bude jejich statika posouzena.
Jedno je jisté, pane magistře, našich stromů se nelze jen tak zbavit.
Ostatně, parkoviště, spíše několik stání (větší kapacitu byste stejně nezískal), lze zřídit i za garáží. Další možnosti parkování by mohl poskytnout areál bývalého Bytexu. Stromy nám budou sloužit dál!
