Restaurace U Koupaliště, Jiříkov
Dobře se najíst a napsat o tom je cílem tohoto cyklu článků, nikoli najíst se mizerně a napsat, že kuchař je moula. Nesleduji model některých komerčních televizních stanic a nemyslím si, že hotovky jsou přežitek a že je lepší sníst nějaký načinčaný bobek. Tady u nás v „Opičích horách" je to dost k smíchu.
Ale když mi kdosi doporučil jiříkovskou hospodu U Koupaliště, poněkud jsem se kroutil. Vzpomínám si, že jsem tam kdysi byl na kafi a že se mi tam hrubě nelíbilo. Asi to bylo někdy v pravěku.
Pět stolů, výčepní stolice a obrovský fíkus - víc se sem nevejde. Nejvíc mi ta místnost připomíná nějakou horskou chalupu. I proto, že venku svítilo sluníčko, jako by se toho jara nemohlo nabažit, a nebylo skrz něj vidět nic z kraje Jiříkova.
Jídelní lístek se tady nevede, ale zato nám slečna servírka vysvětlila, z čeho všeho se jednotlivá jídla vypsaná na tabuli u dveří do kuchyně skládají, jak asi vypadají a jak asi chutnají.
Tedy, protože jsem polívkový, dávám si skutečně silný hovězí vývar s drobením (17 Kč), který poněkud ničí vložená mražená zelenina. Například hrášek je dosti natvrdlý.
Jako hlavní chod objednávám si Haškův guláš (63 Kč), neb jsem rovněž spisovatel, i když začínající. Jak mě slečna servírka upozorní, je poněkud ostřejší, což se potvrdí. A je ze dvou druhů masa, vepřového a hovězího, což se rovněž potvrdí, ovšem s tím, že hovězího je převaha a je z poněkud tvrdší krávy. Bohužel.
Gabriela má větší štěstí. Její volba, skopová pečeně na česneku s bramborovým knedlíkem a zelím místo špenátu (68 Kč) je opravdu lábuž.
Maso je jako dort, zelí je domácí do té míry, že není použité nějaké sterilované, ale hlávkové, připravené dle chuti kuchaře. Skutečně radost.
Na jídelníčku, lépe řečeno tabuli, je v nabídce třeba ještě vepřové v kapustě nebo kuřecí perkelt. Jídla mírně nad šedesát korun.
Káva na závěr, servírovaná na přání v hrníčku, voní hezky, ale Jihlavanka to není.
Pro pivaře dodávám, že se zde čepuje desítka Konrád za 17 Kč, což je vlastně bývalá Vratislav, která se ale vaří v Praze. Hm, „divnej" svět.
P.S. U koupaliště je atmosféra, která působí velmi domácky. Žádný činčání, žádný serepetičky. Na podlaze lino a koberec. Ten vyvolal v Gabriele pocit nedělního odpoledne a poslechu rozhlasové pohádky. U mě ne tak zcela, protože rádio hrálo, ale nikoli pohádku.
P.P.S. A ten koberec: vzpomněl jsem si na spolužáka Mirečka, který byl proti kobercům dost zaujat a tvrdil, že jsou semeništěm chorob. Tenhle ale vypadal čistě.
zdroj: www.vybezek.eu
