Boj o senátorské křeslo vyhrál starosta Rumburku Jaroslav Sykáček

Publikováno: 6.11.2008 Autor: red
Boj o senátorské křeslo vyhrál starosta Rumburku Jaroslav SykáčekJaroslav Sykáček není ve Šluknovském výběžku neznámou postavou. Již deset let se pohybuje v komunální politice, z toho čtyři roky jako místostarosta Rumburku a šest jako nejvyšší představitel tohoto města. Pro některé jeho spoluobčany je to dost na to, aby již odešel ze všech funkcí, pro jiné je to naopak dost na to, aby ukázal, že obstál a ve své práci pokračoval dál. Těch, kterých je víc, ukázaly podzimní volby do Senátu PČR, kam Jaroslav Sykáček kandidoval. A více jak šedesátiprocentní podpora jeho příznivců je důkazem toho, že ve štafetě politika, kterou před deseti roky nastartoval, má pokračovat minimálně ještě dalších šest let. I když teď již na celorepublikové úrovni.   Pane senátore, mnoho lidí vás spojuje s funkcí starosty na rumburské radnici, ale asi málokdo tušil, že máte i jiné politické ambice. Proč a kdy jste se rozhodl kandidovat do Senátu PČR? Toto rozhodnutí přišlo jako blesk z čistého nebe, a abych pravdu řekl, předem jsem nic neplánoval. Všechno odstartoval nevinný článek v Děčínském deníku, v němž předseda okresní organizace ČSSD Jaroslav Foldyna vysvětloval, že si na postu kandidáta na senátora za Děčínsko umí představit nejen sociálního demokrata, ale i nezávislého kandidáta za ČSSD, například starostu Rumburku Sykáčka, nebo starostu Šluknova Kořínka. Jeho reakce byla pro mě překvapením, a tak jsem mu hned volal, jak to myslí. A pan Foldyna mě ujistil, že to míní vážně, a pokud budu mít zájem, že mou kandidaturu bude podporovat. A tak jsem zkusil jít do primárek, bez velkých nadějí a ambicí, a k mému překvapení jsem je v tajné volbě vyhrál. To bylo před rokem. Jaké bylo těch následujících dvanáct měsíců před senátními volbami? Tento rok patřil k těm nejtěžším v mém životě. Kromě výkonu funkce starosty města jsem se věnoval přípravě volební kampaně a v posledním půl roce kampani samotné. Snažil jsem se to brát vážně a nezklamat sociální demokracii, která mi dala svou důvěru a nominovala mě. Chtěl jsem dosáhnout co nejlepšího a důstojného výsledku. Ale asi nejhorší byly poslední dva měsíce. Už ani nevím, kdy jsem s rodinou trávil volný víkend. Byl jsem stále na cestách, setkával se a hovořil se stovkami lidí, obhajoval jsem své názory a vysvětloval postoje. Naštěstí jsem měl velkou podporu své rodiny, zvláště, když se mé dcery zúčastňovaly kampaně se mnou. A nejvíce se to líbilo té nejmladší, pětileté Elišce. Ta si to opravdu užívala. V poslední době o vás kolovalo poměrně dost informací o vašem trestním stíhání a nečestném chování a s blížícími se volbami se tyto útoky stupňovaly. Tyto útoky, ne mých oponentů, ale mých nepřátel, trvaly celý rok. Zprvu jsem úplně nechápal, proč tomu tak je, protože si nejsem vědom toho, že bych někdy někomu ublížil tak, aby mě musel tolik nenávidět. Jasné mi to bylo až ve chvíli, kdy vyšlo najevo, kdo všechno kandiduje do Senátu. A přitom tyto útoky byly naprosto zbytečné a neopodstatněné, i když bych je dokázal pochopit, pokud by se týkaly mé osoby. Nejodpudivější ale bylo, když se zaměřily i proti mé manželce. A podle toho, jakou mám s těmito lidmi zkušenost, předpokládám, že to volbami neskončilo. Někteří z nich jistě neskousli můj volební úspěch a mají z toho zažívací potíže, takže lze čekat, že se budou v příštích měsících a letech snažit ukázat občanům, že nejsem hoden jejich důvěry a že se dopustili omylu, když mi dali svůj hlas. A když se zeptáte proč, tak odpověď je jednoduchá. Jedny volby skončily, ale za dva roky budou další, a to do Parlamentu a do místních zastupitelstev. A někteří z těchto útočných jedinců by se jistě rádi na některé z těchto křesel dostali. Jak jste prožíval samotnou volbu do Senátu? Na jednu stranu jsem byl nervózní a na druhou odevzdaný. Říkal jsem si, že jsme odvedli kus práce a víc už udělat nemohu. Další krok byl na lidech a osudu. Ve chvíli, kdy se začaly objevovat první výsledky z prvního kola, procházel jsem se v Praze po nábřeží Vltavy a nechtěl jsem se zúčastňovat té nervózní atmosféry v Lidovém domě. Při sčítání hlasů druhého kola jsem byl zrovna na cestě do Prahy a měl jsem vypnutý telefon. Takže to, že jsem byl zvolen senátorem, jsem se dozvěděl až při příjezdu od volebního manažera. A jaké byly první pocity? Ještě ani teď je nedokážu definovat. V první řadě to byla radost z vítězství jako takového, vítězství nejen mého, ale stejně smýšlejících lidí, ale i radost z toho, že Šluknovský výběžek uhájil post senátora a po odstupujícím Josefu Zoserovi bude mít ve vrcholné politice svého člověka. A pro Rumburk je to vlastně premiéra. Ale také mě přepadly obavy z neznámého, z toho, co bude dál, z toho, jak se změní život můj a mé rodiny. Kalí mi radost z úspěchu to, že nebudu s rodinou. Jsem na svých dcerách závislý, zejména s tou maličkou jsem například zvyklý chodit do školky a trávit s ní maximum svého času a užíváme si to spolu. A nechce se mi o to přijít. Jak vaše vítězství přijala rodina? Podobně jako já. Všechny mé dcery a žena jsou šťastné, že už to předvolební šílenství máme za sebou. A také doufají, že zase trošku ztloustnu a přiberu zpět svých sedm kilo, o které jsem v posledních měsících přišel (smích). Budete mít ve výběžku svou senátorskou kancelář? Zda to bude kancelář ve smyslu nějaké stálé místnosti, kde bych pracoval, zatím ještě přesně nevím. V každém případě však budu dodržovat pravidelné senátorské dny, které bych chtěl pořádat v Děčíně, Rumburku a Varnsdorfu. A protože se stále považuji více za komunálního politika, než za senátora, chtěl bych co nejvíce času trávit v tomto regionu, být nablízku lidem a problémům, které se jich bezprostředně dotýkají, a svou práci chci věnovat především rozvoji Děčínska a Šluknovského výběžku a ne se tolik soustředit na velkou politiku. Už jste si v Senátu vyhlédl nějaký výbor, ve kterém byste chtěl pracovat? Nejbližší mi byl výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, ale bylo mi naznačeno, že v něm zřejmě již nebude místo, protože mezi novými senátory je hodně lékařů, a ti budou jistě kompetentnějšími členy než já. V úvahu přichází také výbor zahraničních věcí pro obranu a bezpečnost, k čemuž mě předurčuje mé vzdělání na vysoké vojenské škole. Jsem přesvědčen, že by se mi tato práce líbila, ale na druhou stranu velice nerad cestuji, a tak zřejmě tuto možnost přenechám někomu jinému. Je to sice krátká doba od vašeho zvolení, ale už se vás nějak dotkla velká politika? Ano, dalo by se říct, že volební boj ještě neskončil. A ten je úzce spojen s Jaroslavem Foldynou a jeho kandidaturou na post hejtmana Ústeckého kraje. Cítím kolem něho tlaky, které chtějí pravý opak, což veliké množství lidí silně znepokojuje, a to nejen z řad sociální demokracie, ale především z řad jejích voličů a sympatizantů. V okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o krocích některých sociálních demokratů v neprospěch Foldyny, osobně jsem volal Jiřímu Paroubkovi a žádal ho o pomoc. Jaroslav Foldyna byl nakonec přizván do vyjednávacího týmu. Jsem rozhodnut Jaroslava Foldynu podporovat i v dalších jednáních na všech stupních, včetně Senátu. Zůstanete i nadále starostou Rumburku nebo dáte svou funkci k dispozici? O tom, zda budu i nadále starostou města, nerozhoduji tolik já, jako zastupitelé. Samozřejmě, že bych rád v této funkci setrval i nadále, ale v tom případě bych požádal o post neuvolněného starosty. Ale konečné rozhodnutí bude na zastupitelích. A pokud budu mít příležitost i nadále pokračovat v této práci, chtěl bych se o místo v zastupitelstvu a případně i ve vedení města ucházet i v dalším volebním období. Ať už jako starosta nebo místostarosta. Neuvažujete o tom, že byste vstoupil do ČSSD, poté, co vám její podpora pomohla k senátorskému křeslu? Je o mě známo, že jsem byl čtyři roky členem KSČ. Když nám v roce 1989 náčelník generálního štábu svým nařízením ukončil členství, dal jsem si předsevzetí, že minimálně dvacet let do žádné jiné politické strany nevstoupím. A ta doba v letošním roce ještě nenastala. Také mě silně rozladilo současné dění v krajské organizaci sociální demokracie. Podstatné je ale to, že se ztotožňuji s programem sociální demokracie a chci ho i nadále prosazovat. A již jen několik málo otázek na závěr. Radar ano nebo ne? Jednoznačně ne! Poplatky ve zdravotnictví? Ne. Pouze poplatek za pobyt v nemocnici, ale jen pro ekonomicky aktivní obyvatele. Ne pro děti, důchodce. Přímá volba prezidenta a starostů? Rozhodně ano. Změna volebního zákona v tomto směru je podle mého přesvědčení nezbytná. Dnešní volební systém je nedokonalý v tom smyslu, že například do zastupitelstva může usednout osoba s největším počtem hlasů od voličů vedle někoho, kdo z málo úspěšné strany získal hlasů tak málo, že se v zastupitelstvu řadí až na poslední místo. Ale povolební jednání mohou tohoto člověka katapultovat až na křeslo starosty, což je pro mnohé voliče nepochopitelné. Bohužel se to stává dost často, a pak se není co divit, že lidé jsou na komunální politiky naštvaní a nemají k nim důvěru. Lisabonská smlouva? Ano. Je to reformní smlouva, která má zefektivnit chod Evropské unie. Ale budu v tomto ohledu respektovat názor Ústavního soudu ČR. Euro? I když jsem patriot české koruny, vidím zavedení Eura jako nezbytnost, která pomůže stabilizovat příjmy nejen z pohledu podnikatelů a exportérů, ale i z pohledu obyčejných lidí, jejichž práce díky výkyvům měny nebude v ohrožení tak, jako je tomu dnes. Evropa nebo USA? Jednoznačně Evropa. Jsem Evropan a ne Američan a jsem přesvědčen, že politika našeho státu musí být proevropská. A tím nemyslím jen západoevropská, vždyť podstatnou část starého kontinentu tvoří i Rusko, náš historický partner. Je to slovanská země a já nevidím logiku v tom, aby dva slovanské národy stály proti sobě, každý na druhé straně barikády. Jeden za zády s germánskými zeměmi, druhý s Čínou a Koreou. Česko patří k Evropě, od západu k východu a od severu na jih, bez výhrad. Jaroslav Sykáček versus Vladislav Raška Přehled výsledků voleb do Senátu Parlamentu ČR / II. kolo / 24. a 25. října 2008                                          Ing. Jaroslav Sykáček                                                Ing. Vladislav Raška volební účast              počet hlasů / %                                   počet hlasů / % Dolní Podluží                     20,40 %             123      63,40 %                                71        36,59 % Dolní Poustevna                 17,74 %             128      55,41 %                              103       44,58 % Doubice                             29,27 %             14        58,33 %                                10        41,66 % Horní Podluží                      18,66 %             92        82,88 %                                19        17,11 % Chřibská                             18,19 %           155        75,24 %                                51        24,75 % Jiřetín p. J.                           23,18 %             68        62,96 %                                40        37,03 % Jříkov                                  16,50 %           372         74,84 %                              125        25,15 % Krásná Lípa                          20,18 %          349         63,11 %                              204       36,88 % Lipová                                  22,20 %            76          68,46 %                               35        31,53 % Lobendava                            23,93 %            43          76,78 %                              13         23,21 % Mikulášovice                         17,11 %          224          69,78 %                              97        30,21 % Rumburk                               30,78 %        1987          73,64 %                             711      26,35 % Rybniště                                20,63 %            77          68,75 %                               35        31,25 % Staré Křečany                       18,41 %          112           65,49 %                              59        34,50 % Šluknov                                 22,57 %          747           77,01 %                            223        22,98 % Varnsdorf                              23,37 %        2032           69,16 %                           906        30,83 % Velký Šenov                         17,68 %           202           72,92 %                             75        27,07 % Vilémov                                28,57 %           140           63,06 %                             82        36,93 % Děčín                                    30,60 %         6690           53,89 %                          5724       46,10 % okres Děčín celkem           26,29 %       17016           61,65 %                       10581        38,34 %

Jaroslav Sykáček se svou nejmladší dcerou Eliškou při přátelském rozhovoru s odstupujícím senátorem Josefem Zoserem. Foto: J. Stejskal