Dvojnásobná mistryně světa v krasobruslení (Paříž 1949, Londýn 1950) Ája Vrzáňová si před svým návratem z České republiky do USA našla cestu i na Děčínsko. Přijela na pozvání Josefa Zosera, který se s někdejší československou reprezentantkou seznámil při plnění svých senátorských povinností na podzim loňského roku.
Její návštěva severu Čech začala příjemně v hotelu Slovan v Jiřetíně pod Jedlovou, kde vyprávěla o svém životě. Shodou okolností se ukázalo, že v Jiřetíně žije její spolužačka, se kterou se neviděla od své emigrace, což je bezmála šedesát let. S Dagmar Suchou (Malčákovou) zavzpomínaly na dobu, kdy jako malé skautky „Veverky“ pobývaly v přírodě a zdaleka netušily, co je v životě čeká.
Zvláště život paní Aleny by vydal na zajímavý film.
Malá holčička bruslí na ztemnělé Štvanici. Je válka a je třeba zatemňovat. Kdo přijde první, může využít světla jediné lampy. Po krasobruslařkách přicházejí hokejisté, kteří sportovkyním říkají „holubičkářky“.
„My jsme jim říkaly, jak nás napadlo,“ směje se Ája o mnoho let později.
Následují léta dřiny a ... potom střih. Vítězství na mistrovství světa a skvělá kariéra je na dosah ruky. Jenomže přichází zvrat. Je jasné, že závodnická kariéra je ohrožena, Ája Vrzáňová byla vyzvána, aby v roce padesát odcestovala do Ruska a ujala se tamních krasobruslařů a krasobruslařek. Nakonec to byli její rodiče, kteří jí přesvědčili, aby po mistrovství světa v Londýně zůstala ve svobodném světě a zpátky do vlasti se nevracela. Později za ní s obtížemi vycestovala maminka, otec však zůstal v Československu.
Tady by se film dělil.
Příběh americký ukazuje těžkosti, ale i radosti kočovného života s lední revue, problémy mladé dívky sportovkyně a její proměnu v show-person, tedy v to, co Amerika dokáže ocenit.
Český příběh sleduje muže, otce, který nemá ve své vlasti na růžích ustláno. Přesto se však nevzdává a kupříkladu hraje na violoncello a spoluzakládá Mařákovo kvarteto, se kterým ovšem nemůže vycestovat do zahraničí, aby se tam náhodou nesetkal se svou dcerou a manželkou. Hraje tedy nejčastěji v krematoriu, kde je mu to dovoleno a kde si vydělává na živobytí.
A kde ho ale nemůže jeho dcera navštívit ani v den jeho pohřbu. Tehdejší režim jí poslední rozloučení s otcem nepovolil.
Pozoruhodné vyprávění, pozoruhodný život, který nekončí. Paní Alena je pořád ve formě a stále všechny udivuje svou vitalitou, charismatem a optimismem.
zdroj: www.vybezek.eu
Dvojnásobná mistryně světa v krasobruslení (Paříž 1949, Londýn 1950) Ája Vrzáňová si před svým návratem z České republiky do USA našla cestu i na Děčínsko. Přijela na pozvání Josefa Zosera, který se s někdejší československou reprezentantkou seznámil při plnění svých senátorských povinností na podzim loňského roku.
Její návštěva severu Čech začala příjemně v hotelu Slovan v Jiřetíně pod Jedlovou, kde vyprávěla o svém životě. Shodou okolností se ukázalo, že v Jiřetíně žije její spolužačka, se kterou se neviděla od své emigrace, což je bezmála šedesát let. S Dagmar Suchou (Malčákovou) zavzpomínaly na dobu, kdy jako malé skautky „Veverky“ pobývaly v přírodě a zdaleka netušily, co je v životě čeká.
Zvláště život paní Aleny by vydal na zajímavý film.
Malá holčička bruslí na ztemnělé Štvanici. Je válka a je třeba zatemňovat. Kdo přijde první, může využít světla jediné lampy. Po krasobruslařkách přicházejí hokejisté, kteří sportovkyním říkají „holubičkářky“. „My jsme jim říkaly, jak nás napadlo,“ směje se Ája o mnoho let později.
Následují léta dřiny a ... potom střih. Vítězství na mistrovství světa a skvělá kariéra je na dosah ruky. Jenomže přichází zvrat. Je jasné, že závodnická kariéra je ohrožena, Ája Vrzáňová byla vyzvána, aby v roce padesát odcestovala do Ruska a ujala se tamních krasobruslařů a krasobruslařek. Nakonec to byli její rodiče, kteří jí přesvědčili, aby po mistrovství světa v Londýně zůstala ve svobodném světě a zpátky do vlasti se nevracela. Později za ní s obtížemi vycestovala maminka, otec však zůstal v Československu.
Tady by se film dělil.
Příběh americký ukazuje těžkosti, ale i radosti kočovného života s lední revue, problémy mladé dívky sportovkyně a její proměnu v show-person, tedy v to, co Amerika dokáže ocenit.
Český příběh sleduje muže, otce, který nemá ve své vlasti na růžích ustláno. Přesto se však nevzdává a kupříkladu hraje na violoncello a spoluzakládá Mařákovo kvarteto, se kterým ovšem nemůže vycestovat do zahraničí, aby se tam náhodou nesetkal se svou dcerou a manželkou. Hraje tedy nejčastěji v krematoriu, kde je mu to dovoleno a kde si vydělává na živobytí.
A kde ho ale nemůže jeho dcera navštívit ani v den jeho pohřbu. Tehdejší režim jí poslední rozloučení s otcem nepovolil.
Pozoruhodné vyprávění, pozoruhodný život, který nekončí. Paní Alena je pořád ve formě a stále všechny udivuje svou vitalitou, charismatem a optimismem.
zdroj: www.vybezek.eu