Byla krásná neděle 28. září 2008. Svátek měl svatý Václav. Po celé republice se na slavnostech věnovaných tomuto našemu patronu, na poutích a mnoha jiných setkáních lidé bavili a slavili. V tento významný den proběhl ještě jiný svátek. Byl jsem u toho a jsem tomu velmi rád.
Dne 25. 9. 1913 se narodil Josef Bican, legendární fotbalista Slavie Praha, rakouský a později československý reprezentant. Byl, dle Mezinárodní federace fotbalových historiků, nejlepším střelcem všech dob. Jenom v ligových soutěžích byl jedenáctkrát králem ligových střelců. Znal jsem se s ním z Klubu přátel Slávie od poloviny šedesátých let a vím, že bylo velmi málo těch, co si dovolili mu tykat. Ani anglické královně se netyká a Pepi byl přeci také král. Pepi Bican byl prostě světový fotbalista a skvělý člověk. Když 12. prosince 2001 odešel do fotbalového nebe, zůstalo nám již jenom vzpomínání. Vzpomínalo se i v tuto sváteční neděli na novém a krásném stadionu Slavie. Hráči věnovali utkání domácí SK Slavie a SK Sigma Olomouc památce tohoto fotbalového mága a světce. Prostor dostala i vdova po Pepim a mluvila velmi pěkně. Apelovala na slušnost a nejenom ve sportovních kláních. Hráči i rozhodčí pochopili a uspořádali na otevřené scéně skutečný svátek fotbalu. Hrálo se velmi slušně a korektně. I rozhodčí se připojili a dali fotbalu zelenou. Tak se po oboustranně útočně vedené hře oči diváka pásly na skvělých akcích. Hrálo se, tak říkajíc, stále nahoru a dolů. Po celý zápas se bylo na co dívat a velice sympatické bylo, že se hrálo na plný plyn až do konce i přesto, že domácí již vedli 3:0.
Prostě nádhera a bájo fotbal, jak má být. Byla to důstojná vzpomínka na toho, který dal fotbalu vše, rozdával góly, rozdával radost a ukázal tu opravdovou krásu fotbalu. Byl to skutečný svátek být zase u toho. Hoši děkuji, hoši děkujem!
