Vážená redakce Rumburských novin, jsem častým hostem Rumburka. Mnoho se změnilo k lepšímu, pokud jde o vzhled města. Kupuji si vždy Rumburské noviny, kde se dozvídám, co nového apod. Jedno je ale pro mě velice zarážející - jedná se o pěší zónu města - změnila se k nepoznání, všechny domy opravené a jen jeden, který by měl být chloubou města, je v současné době v žalostném stavu. Je to bývalá restaurace Venuše. Přičemž jsem se dozvěděl, že Venuše je chráněnou památkou. Vedle Venuše se dokončuje právě oprava posledního domu pěší zóny. Venuše tak, jinak pěkná budova, bude vedle něho pěstí na oko stále neopravená.
V posledních Rumburských novinách je příprava na rozsáhlé investiční akce, bohužel Venuše tam není. Ptám se proč? Je to veliká škoda, nebude to trvat dlouho a Venuše se bude brzo a jistě rozpadat a nakonec bude nebezpečí jejího úplného zřícení. Kdo ponese pak celou zodpovědnost?
Asi 60 m od Venuše je další zřícenina, nejstarší část Rumburka (bývalý pivovar). Dle doslechu začali nájemníci nebo snad majitelé budovu bourat, zřejmě bez povolení, protože na nejstarší budovu Rumburka by povolení k demolici jistě nedostali. Tito lidé by tedy měli dát tuto část budovy do původního stavu. Vše je zřejmě v rukou města.
Jistě se v některém čísle příštích novin dozvíme, co se bude s těmito budovami dále dít, zejména s Venuší na pěší zóně. Všiml jsem si, že si ji již nějací Němci i vyfotografovali, přičemž kroutili hlavama.
S pozdravem (podpis nečitelný)
Vážený pane, vaše rozhořčení nad současným stavem Venuše a obavy o její budoucnost s vámi sdílí snad každý Rumburák a každý člověk, který si váží práce našich předků a šikovných stavbařů a architektů, kteří dokázali postavit takový nádherný dům, který je svým stavebním stylem Art deco ojedinělý nejen v Ústeckém kraji, ale i v celé republice.
Problém je v tom, že budovu vlastní soukromá firma, na kterou je v současné době uvaleno konkurzní řízení, zároveň je budova zastavena u finančního úřadu a navíc byla prohlášena nemovitou kulturní památkou. Město Rumburk, jako žádné jiné město v republice, nemá účinnou zákonnou pravomoc přinutit majitele budovy, aby se o ni postaral a dal ji do pořádku. Jediný, kdo v této věci může na vlastníka apelovat, je pouze státní správa, tedy stavební úřad, a to jen v tom případě, když bude budova svým stavem a charakterem ohrožovat zdraví nebo životy obyvatel. Poté může stavební úřad vlastníka vyzvat, aby provedl tzv. zabezpečovací práce. Ale ani v tomto případě ho nemůže nutit k tomu, aby budovu zprovoznil, zkrášlil a oživil.
Vzhledem k tomu, že je budova Venuše v zástavě a firma v konkurzu, nelze ji ani prodat někomu, kdo by se o ni dokázal postarat lépe.
Podobná situace je i u bývalého rumburského pivovaru, který vlastník začal bez povolení demolovat. V okamžiku, kdy rumburští občané a památkáři začali proti demolici protestovat, byl vlastník přinucen práce zastavit. Ale již není žádná účinná zákonná možnost, jak ho přimět k tomu, aby budovu uvedl zpět do původního stavu.
Na závěr je tedy nutné říci, že i když městu vadí, jakým způsobem někteří majitelé nemovitostí s budovami zacházejí, nemá žádné možnosti tento neblahý stav zvrátit. A není to jen problém Rumburku, ale i jiných měst, kde jim architektonické skvosty a významné budovy ve městě chátrají před očima a jejich vlastníci si s tím těžkosti nedělají.
Řešení je tedy v rukou zákonodárců. Pokud by dokázali prosadit smysluplný zákon, který by tuto problematiku ošetřoval, jistě by nás netrápily zničené domy, které se staly obětí neúspěšných podnikatelů, mnohdy spekulantů s nemovitostmi, ale i nešťastníků, kteří jen podcenily své schopnosti a vzali si na svá bedra příliš velké břímě, které nedokázali zvládnout.
Gabriela Doušová
redaktorka Rumburských novin
