Jiříkov se stal již popatnácté v sobotu 9. srpna svědkem tradiční, ale přitom ojedinělé akce velkolepého charakteru, Houmrova triatlonu. Letošní závod byl inzerován jakožto poslední ročník, a právě proto, ale i kvůli tomu, že jsem si chtěl dokázat, že nejsem padavka, jsem se rozhodl pro účast.
Ale ve sportovním opojení jsem si neuvědomoval, do čeho to vlastně hodlám jít. S blížícím se termínem startu jsem stále intenzivněji prožíval podivné pocity úzkosti. Týden před akcí jsem trpěl obavami, že bude zima, a já, jako antiotužilec, závod nezvládnu. Ještě v pátek večer jsem sledoval předpověď počasí včetně satelitních snímků a předpovídal to nejhorší. Když jsem ráno v lijáku vyjížděl z Prahy, říkal jsem si, že to tentokrát nebude žádná legrace.
V místě startu už panoval čilý sportovní ruch a přípravy vrcholily. Opět se setkávali známí matadoři i noví aktéři, kteří ještě netušili, co je čeká. Pro letošek jsem zvolil novou taktiku, abych vůbec závod přežil a dokončil. Půjčil jsem si v obchodě předváděcí silniční kolo a své horské nechal doma. A udělal jsem dobře. Voda v rybníku byla chladná, ale pořád teplejší, než studený vítr, který doprovázel celý závod. Tak jako každý ročník si i letos prezident závodu objednal dobré počasí, a tak se před závodem náhle rozplynuly mraky a vysvitlo sluníčko.
Výstřelem z pistole odstartoval primátor Děčína Vladislav Raška plavbu rybníkem. Již ve vodě jsem zjistil, že závod nebude lehký. Byla zima a bójky vzdálené o několik metrů dále, než v minulosti. Na silničním kole se jelo dobře, za úkol jsem si stanovil, že z něj neslezu ani v kopcích. Dodržel jsem to a slezl jen kvůli spadlému řetězu, a když jsem si šel koupit vodu. Kilometry utekly rychle a blížila se nejhorší část závodu. Kdo jste si to někdy zkusil, tak víte, co to je za hrůzu sesednout z kola a běžet. Teda já spíše popobíhal a šel indiánskou chůzí.
Běžecká část byla letos také jiná, protože se neběžel jeden dlouhý okruh, ale čtyřikrát jeden menší, který vzhledem k opakovanému proběhu cílovou částí se stal divácky atraktivnější. Pro běžce byl však utrpením, protože běžet kolem vonících párků a již slavících vítězů bylo náročnější. Naštěstí fandící diváci nedovolili polevit a podpořili i nemohoucí, mezi které jsem patřil již po prvním kole i já. Cílová rovinka se proto pro mne stala vysvobozením. Ani jsem netušil, že budu tak dobrý a výrazně zlepším svůj minulý čas. Výsledná listina zaznamenala všechny výborné výsledky a seřadila borce k závěrečnému vyhodnocení. Tradičně se ceny udílely losováním, takže nejlepší ceny v podobě skútru, horského kola a obří šunky mohl získat i ten poslední. Nakonec díky štědrosti sponzorů získal cenu každý.
Ještě teď mě bolí celé tělo a říkám si, proč jsem ho opět tolik trápil, ale už teď vím, že příští rok to zkusím zase. Na nátlak všech aktérů prezident závodu podlehl, a příští již 16. ročník opět zajistí. Sportu zdar!
Zdeněk Schwarz
ředitel Zdravotnické záchranné
služby hl. m. Prahy - ÚSZS
Maskotem Houmrova triatlonu je oblíbený herec a moderátor Petr Čtvrtníček. Tentokrát si závod vyzkoušel i se svým otcem. Foto: -with-
Triatlon byl zahájen ve studené vodě rybníka Kočičák v Jiříkově. Foto: -with-
