Murphyho zákon říká, že: „Může-li se něco pokazit, pokazí se to.“ A při přípravě dvanáctého čísla Rumburských novin se pravdivost tohoto zákona bezezbytku prokázala. Pouhý jeden den před předáním Rumburských novin do tisku si postavila hlavu technika a v tajemných útrobách počítače na-šeho grafika zmizely celé, již hotové stránky Rumburských novin. Martinovi Reinovi tak nezbývalo nic jiného, než svou třídenní práci udělat během jednoho jediného dne a noci znovu. Ale i tak bylo vydání novin ohroženo, protože Střední odborná škola mediální grafiky a polygrafie Rumburk, která Rumburské noviny tiskne, potřebuje na jejich výrobu minimálně dva dny. I když část novin byla vytištěna v úterý, nemohli tiskaři ve středu dokončit zbytek a noviny tak nemohly být připraveny k rozvozu na čtvrteční ráno. Tiskárna mohla své stroje rozjet nejdříve ve čtvrtek večer. Mohla, ale nemusela, protože pracovní doba tiskařů končí odpoledne, zároveň s výukou studentů. Navíc, aby toho nebylo málo, v pátek se nemohlo počítat s výrobou, protože dlouho předem byla avizována výluka elektrické energie. A tak se zdálo, že pokud toto číslo novin uvidí světlo světa, tak nejdříve následující úterý.
A právě v tuto chvíli se zachovali pracovníci rumburské „polygrafky“ neobyčejně obětavě a vstřícně a své mašiny rozjeli již ve čtvrtek večer a Rumburské noviny tiskli celou noc. V pět hodin ráno nastoupili na ranní směnu řezači a falcovači, aby ještě dřív, než bude zastavena dodávka elektrické energie, stačili noviny dokončit a připravit k rozvozu, tak, aby již v půl deváté byly k dispozici čtenářům na prvních pultech novinových stánků.
Kdyby všichni dělali to, co mají, dostaly by se Rumburské noviny do rukou čtenářů až o šest dní později. Ale všichni tito lidé, kteří se na jejich výrobě podí-lejí, dělali víc, než je jejich povinnost a práce. Ať již to byl grafik Martin Rein, nebo vedoucí praktické výchovy polygrafického učiliště Petr Ryšán a všichni ostatní pracovníci tiskárny. Všichni tito lidé svou obětavostí, maximální snahou pomoci a poctivou prací zachránili vydání Rumburských novin a nepříjemné zdržení stáhli ze dnů na pouhé hodiny. Nemohu najít vhodná slova, která by vyjádřila mou vděčnost a díky všem těmto lidem, kteří Rumburským novinám v této situaci pomohli. A tak mi nezbývá, než říci jediné, ale o to upřímnější: DĚKUJI!
Za celou redakční radu a všechny čtenáře Rumburských novin
Gabriela Doušová
šéfredaktorka
Post skriptum: Ne nadarmo se říká: „V nouzi poznáš přátele!“
