Fakt, že se blíží něco výjimečného, jako první zajisté pocítila obsluha rumburského Ratia. Během několika posledních květnových dnů se tu studenti třetích ročníků místního gymnázia střídali jak na běžícím páse a zásoby plynových vařičů či fosforově žlutých pláštěnkových ponč se den ode dne tenčily. Důvod tohoto záhadného úbytku byl však prostý - první červnovou středu jsme se již počtrnácté snažili nacpat do autobusu všechny stany, krosny a spacáky a vyrazili na devítidenní turistický kurz do slovinských Julských Alp, přesněji řečeno do nádherného okolí Bohinjského jezera, odkud je to jen pár hodin, a pár tisíc nadávek sobě samým, proč jste do toho sakra šli, na nejvyšší horu Slovinska Triglav (2864 m n. m.). Posledních šest let se k nám pravidelně přidávají studenti z naší partnerské školy, Gymnázia v Seifhennersdorfu, tudíž kromě svalů namáháme i mozek, snažíc se vydat ze sebe něco kloudného v němčině či angličtině, a o nic lépe na tom nejsou ani naši němečtí kolegové, neboť někteří z nich se učí česky. Bohužel, během prvních dvou dnů se z úst našich německých kolegů téměř permanentně linulo spojení „prší, prší“, a právě tehdy přišla na řadu fosforová ponča, a v menší míře nás toto slovo provázelo celým pobytem. I přesto, že jsme byli rozděleni do tří přibližně patnáctičlenných družstev, nikdo nebyl o nic ochuzen, trasy se šly prakticky stejné, avšak s tím rozdílem, že naše česko-německá „Gruppe“ podnikla výlet do hor třídenní, zatímco ostatní spali mimo kemp jen jednou. Užili jsme si jak slunečné odpoledne ve 2100 m n. m. s výhledem na triglavská jezera a jednu „hlavu“ výsostného Triglavu, tak ten samý den i trochu stísněnou noc v chatičce, kam se nás jako zázrakem nacpalo všech šestnáct a kde jsme si uvědomili pravý význam slova tma, který ve vysokohorských oblastech nabývá tak trochu jiného rozměru. Při našich putováních jsme také měli možnost pozorovat viditelně přecpané sviště, zvědavé kamzíky, přičemž dosud nejpoužívanější „prší, prší“ vystřídalo „řízek, řízek“. Po návratu do našeho kempu se ti otužilejší z nás šli koupat do jezera, a kdo chtěl, mohl tuto čtyři kilometry dlouhou vodní plochu zkoumat i s kompletní potápěčskou výzbrojí a výstrojí, neboť tentokrát byl na kurzu přítomen i zkušený potápěč Martin Macek. Celý pobyt byl zakončen dvoudenním regeneračním pobytem v chorvatské Savudriji, kde jsme pokračovali v potápění, a spolu s německými účastníky zájezdu, a nyní již našimi přáteli, jsme sledovali EURO a fandili si navzájem. Třešničkou na dortu pak byl závěrečný turnaj ve volejbale, ve kterém jsme porazili i do té doby neporazitelné družstvo učitelů.
Ani jsme se nenadáli a po devíti dnech opět stojíme před budovou gymnázia se všemi zavazadly, i když ty jídelní tašky jsou nějak prázdné. Myslím, že kromě puchýřů a spálenin jsme si přivezli neopakovatelné zážitky, (uznejte, kde se vám poštěstí pít přímo z jezera?) a někteří z nás překonali sami sebe. Navzájem jsme si obohatili slovní zásobu, ale hlavně máme nové přátele. Velké poděkování patří Česko-německému fondu budoucnosti za finanční podporu našeho partnerského projektu.
Fakt, že se blíží něco výjimečného, jako první zajisté pocítila obsluha rumburského Ratia. Během několika posledních květnových dnů se tu studenti třetích ročníků místního gymnázia střídali jak na běžícím páse a zásoby plynových vařičů či fosforově žlutých pláštěnkových ponč se den ode dne tenčily. Důvod tohoto záhadného úbytku byl však prostý - první červnovou středu jsme se již počtrnácté snažili nacpat do autobusu všechny stany, krosny a spacáky a vyrazili na devítidenní turistický kurz do slovinských Julských Alp, přesněji řečeno do nádherného okolí Bohinjského jezera, odkud je to jen pár hodin, a pár tisíc nadávek sobě samým, proč jste do toho sakra šli, na nejvyšší horu Slovinska Triglav (2864 m n. m.). Posledních šest let se k nám pravidelně přidávají studenti z naší partnerské školy, Gymnázia v Seifhennersdorfu, tudíž kromě svalů namáháme i mozek, snažíc se vydat ze sebe něco kloudného v němčině či angličtině, a o nic lépe na tom nejsou ani naši němečtí kolegové, neboť někteří z nich se učí česky. Bohužel, během prvních dvou dnů se z úst našich německých kolegů téměř permanentně linulo spojení „prší, prší“, a právě tehdy přišla na řadu fosforová ponča, a v menší míře nás toto slovo provázelo celým pobytem. I přesto, že jsme byli rozděleni do tří přibližně patnáctičlenných družstev, nikdo nebyl o nic ochuzen, trasy se šly prakticky stejné, avšak s tím rozdílem, že naše česko-německá „Gruppe“ podnikla výlet do hor třídenní, zatímco ostatní spali mimo kemp jen jednou. Užili jsme si jak slunečné odpoledne ve 2100 m n. m. s výhledem na triglavská jezera a jednu „hlavu“ výsostného Triglavu, tak ten samý den i trochu stísněnou noc v chatičce, kam se nás jako zázrakem nacpalo všech šestnáct a kde jsme si uvědomili pravý význam slova tma, který ve vysokohorských oblastech nabývá tak trochu jiného rozměru. Při našich putováních jsme také měli možnost pozorovat viditelně přecpané sviště, zvědavé kamzíky, přičemž dosud nejpoužívanější „prší, prší“ vystřídalo „řízek, řízek“. Po návratu do našeho kempu se ti otužilejší z nás šli koupat do jezera, a kdo chtěl, mohl tuto čtyři kilometry dlouhou vodní plochu zkoumat i s kompletní potápěčskou výzbrojí a výstrojí, neboť tentokrát byl na kurzu přítomen i zkušený potápěč Martin Macek. Celý pobyt byl zakončen dvoudenním regeneračním pobytem v chorvatské Savudriji, kde jsme pokračovali v potápění, a spolu s německými účastníky zájezdu, a nyní již našimi přáteli, jsme sledovali EURO a fandili si navzájem. Třešničkou na dortu pak byl závěrečný turnaj ve volejbale, ve kterém jsme porazili i do té doby neporazitelné družstvo učitelů.
Ani jsme se nenadáli a po devíti dnech opět stojíme před budovou gymnázia se všemi zavazadly, i když ty jídelní tašky jsou nějak prázdné. Myslím, že kromě puchýřů a spálenin jsme si přivezli neopakovatelné zážitky, (uznejte, kde se vám poštěstí pít přímo z jezera?) a někteří z nás překonali sami sebe. Navzájem jsme si obohatili slovní zásobu, ale hlavně máme nové přátele. Velké poděkování patří Česko-německému fondu budoucnosti za finanční podporu našeho partnerského projektu.