Prohra s Janem Bergerem potěšila

Publikováno: 15.5.2008 Autor: red
Prohra s Janem Bergerem potěšilaOslavy stého výročí od povýšení Velkého Šenova mezi česká města zahájili Šenované tím, co je jim nejbližší a nejmilejší - fotbalem. A aby to byl fotbal jak se patří, přijeli si proti šenovskému výběru zahrát čeští fotbaloví internacionálové, legendy našeho národního sportu v čele s fotbalovou ikonou osmdesátých let minulého století Janem Bergerem. Přes pět set platících diváků, což je na Velký Šenov velice příznivá návštěva, vítalo tohoto legendárního fotbalového bouřliváka, dlouholetého hráče Dukly a Sparty Praha s nadšením. A zatímco Honza Berger na svěžím trávníku šenovského hřiště předváděl, že ani ve svých třiapadesáti letech ze svého umění nic nezapomněl, vzpomínali diváci na jeho životní i fotbalové vzestupy i pády, na bronz z mistrovství Evropy 1980 v Itálii, na zlato z moskevských olympijských her v roce 1980, na jeho tři české mistrovské tituly, ke kterým se probojoval v dresu Dukly Praha v roce 1979 a se Spartou Praha v letech 1984 a 1986, na vítězství Československého poháru ve sparťanských barvách v roce 1984 a na titul Fotbalista roku z roku 1984. Ale pozornost diváků na sebe strhávali i ostatní hráči, kteří Šenovákům pořádně zatápěli. Například Miroslav Příložný pokořil šenovskou svatyni hned čtyřikrát za sebou a Tibor Mičinec nezůstal se svým hattrickem o moc pozadu. Po jednom gólu překonali šenovského brankáře Ivan Čabala, Zdeněk Svoboda a Jan Berger. Nakonec se šenovská síť zachvěla celkem desetkrát, zatímco brankáře internacionálů Pavla Steinera „dostali“ Šenováci jen jednou, a to dobře mířenou ranou nejlepšího šenovského hráče Milana Šimka.

Na fotbalové bohy se nezapomíná! Přestože Jan Berger reprezentačně fotbal nehraje už téměř dvě desítky let, ve Velkém Šenově byl přijat se stejným nadšením, jako v dobách, kdy byl na vrcholu své slávy. Foto: M. Douša

Fotbal to byl krásný, vždyť i asistenti rozhodčího žasli nad šikovností „starých“ pánů fotbalistů a s výkřiky „To je paráda, viď?“ se o svou radost dělili s přihlížejícími diváky. Ti zase skandovali nezapomenutelné: „Honza není člověk, Honza je bůh“ a nebo „Hóóónza Berger, jinak to nevidim!“ Fotbalové utkání však neskončilo po předepsaných 70 minutách, ale pokračovalo u orosené sklenice lahodného piva ještě dlouho do noci, přestože internacionálové chvíli po večeři a autogramiádě museli odjet. Šenovští fanoušci u besedy o sportu dokázali posedět ještě několik hodin poté, co se fotbalové hřiště ve Velkém Šenově zahalilo do tmy. Někteří z nich odcházeli domů zahaleni do svých oblíbených týmových barev, jiní něžně objímali plakáty a upocená trička s originálními podpisy jejich fotbalových ikon. Ale radost z krásného fotbálku, a dokonce i z prohry měli všichni. Vždyť fotbal je nádherná hra a je jedno, jestli se kope na vesnickém plácku nebo na nejkrásnějším stadionu světa, fotbal potěší každého hráče i diváka. A pro Šenováky byla tím nejkrásnějším dárkem k jejich stým narozeninám.