Dne 11. dubna kolem 10.30 hod. šel neznámý občan tohoto města se svým psem na Strážný vrch. Předpokládám, že nikoli poprvé, takže velmi dobře ví, že zde bydlí rodina s dětmi a že se zde za příznivého počasí pasou domácí zvířata. Taktéž jistě velmi dobře ví, že mu zákon ukládá v obydlené zóně mít psa na vodítku a s košíkem. Vše toto neznámý člověk ignoroval a výsledek se dostavil - jeho pes napadl pasoucí se kozu. Zjistil jsem tuto skutečnost s nevelkým zpožděním, odhaduji tak deset minut poté. Nalezl jsem zkrvavené, bezvládně ležící zvíře s vytřeštěnýma očima, které nebylo schopno se postavit na nohy. Pes s „pánem“ samozřejmě nikde. Dokážu pochopit, že psa nelze mít na vodítku stále. Také dokážu pochopit, že lze doma zapomenout košík. Dokonce rozumím i tomu, že pes se může vymknout kontrole a překvapit sebe i svého majitele. Co ale nechápu v žádném případě je ta neuvěřitelná zbabělost, s níž tento člověk utekl jako malý kluk od zvířete, ze kterého vinou jeho psa crčela krev. Chybu lze udělat. Děláme je všichni. V čem se ale lidé liší je to, jak se ke svým chybám staví. Stačilo vlastně „málo“: jít, zazvonit, omluvit se, pomoci se zraněným zvířetem. Místo toho - ÚTĚK. Nuže, dovolím si jenom skromně připomenout tomuto člověku: tentokrát jste utekl ze Strážného vrchu od zmrzačené kozy, ale před sebou neutečete.
Pominul bych to odpoledne plné starostí a lítání, pominul bych těch 700 korun veterináři za záchranu polomrtvé kozy (je to skoro její hodnota), s námahou bych pominul i to, že děti to obrečely, ale čecháčkovskou malost nepominu.
Opravdu nevím, co bychom měli ještě dělat. Stát u kostela s flintou a bránit se? Instalovat kvůli takovým ubožákům do aleje kamerový systém? Obehnat Strážný vrch ostnatým drátem? Je to pár let, co se paní HR pohoršovala na stránkách těchto novin nad tím, že je na Strážném vrchu „přecedulováno“. Cedule omyl déšť, některé jsme dali pryč. A výsledek? Minimálně jedno napadení zvířat volnými psy ročně. Zatím ještě pořád „jenom“ zvířat, stále ještě ne dětí.
Takže bych chtěl všechny občany tohoto města upozornit, že na Strážáku bydlí lidé. Možná, že někteří z vás si toho ještě nevšimli, ale je to tak, tady ještě nejste na poli nebo v lese.
Je mi opravdu líto toho, kam až některé věci mohou zajít. Poděkovat za to můžeme našemu anonymovi, který tak hrdinsky, po česku, „vzal roha“...
