Při vyslovení slova ADRA si mnoho lidí vybaví jen to, že je to nějaká organizace, která pomáhá lidem. Ale už nevědí více podrobností, nemají představu, ve kterých okamžicích je pomoc na místě, ani jak tato pomoc vlastně probíhá.
Jsme studentkami 7.A rumburského gymnázia a byly jsme touto organizací pozvány na sbírkovou akci na pomoc lidem v nouzi, která se uskutečnila dne 18. března.
Zpočátku jsme se poměrně styděly ptát se lidí, jestli přispějí a umožní tak jiným lidem žít. Někteří oslovení se k nám totiž nechovali zrovna mile, podle našich názorů alespoň odpovědět na pozdrav by bylo slušné. Z našich poznatků můžeme říct, že asi nejvíce přispívají maminky s malými dětmi, přibližně devět z deseti maminek se na nás usmálo a s radostí nám hodily pár mincí do kasičky. Dále lidé mladí a usměvaví často chápou, že jsou na světě i ti, kteří se bez pomoci neobejdou. Setkali jsme se ale také samozřejmě s lidmi, kteří přispět odmítli, často to byli starší lidé, kteří říkali, že mají malý důchod, zrovna utratili všechny peníze u doktora, že už přispívali dříve nebo že přispějí zítra. Byli ale také tací, kteří nám odpověděli: „A kdo pomůže mně?“ Často jsme nevěděli, co jim na to říct. Určitě jsou lidé, kteří nemají prostředky na to, aby pomáhali jiným, ale jsme přesvědčení, že alespoň většina tázaných měla na to, aby vhodili alespoň jednu či dvě mince do kasičky, protože i takto malá pomoc je také pomoc. Velmi nás zklamalo, když jsme viděli, že se nám lidé schválně vyhýbají, nebo dokonce doslova utečou.
Nicméně, i přes tyto zkušenosti a nepříznivé a studené počasí jsme byly rády, že jsme se této akce zúčastnily, protože jsme poznaly, jací lidé po světě chodí. Také bychom ještě rády dodaly, že spolupráce s lidmi z ADRY byla velice příjemná, a to, co pro nás tito lidé udělali, nás velice mile překvapilo a chceme jim tímto poděkovat.
Simona Scholzová, Hana Říhová
