Či vlastně už dvacáté? A proč jsou vlastně texty a písně Karla Kryla permanentně aktuální? Proč stačí jen zaměnit pár symbolů a barev? Báťušku cara za mesiáše, jehož kroky vede prozřetelnost, pardon, vlastně jeho bůh... natruc všem, zas přes mrtvoly. Stejná hra, stejní hráči... jeviště se jen ocitá v jiné záři reflektorů, v hledišti to šumí a skoro všichni si myslí, že jen oni jsou vyvolení, co zažívají onu velkou dobu, onen velký boj dobra se zlem... bláhoví, hledání univerzálního dobra nás zaslepilo tak, že střídáme „mesiáše“ jako ponožky čím dál rychleji a čím dál více toužíme se už konečně „strefit“. Znechuceni a unaveni z vzývání dogmatu Marxova se vrháme k oltářům neoliberalismu a doufáme ve spasení... bláhoví. Jediná cesta k spasení je skrze nás samé, skrze úctu k životu, právu, člověku, skrze úctu k práci rukou i duše. Ani sto plus jeden mesiáš nás nezachrání, budeme-li vychovávat své děti v dravosti a k dravosti, kdy jedinou morální autoritou jsem „já“ a mé potřeby a mé tužby...
Toliko na úvod, pár dlouhých souvětí, jenž vyvstala po přečtení článku „Ztracené iluze a zachráněný krtek“ od kolegy (nebude-li se zlobit, že ho tak oslovím), jenž svou úvahu podepsal jako Marcus Porcius.
Psal se rok 1680 a v srdci mého kraje se začal rodit vzdor. Od rána do večera se plahočili na svých kamenitých políčkách, prý úděl daný bohem, nestačilo to - sebrali jim kalich, panstvo je katolické a chamraď jim to nebude kazit, nestačilo to - robotujte ještě zdarma na panském, prý úděl daný bohem, a čtyřikrát ročně poplatek... a naturálie... Mikulášovičtí sestavili petici o třiceti bodech, kterou zaslali vrchnosti -
„nám připadá více práce, vrchnosti peníze“... bez zájmu (jak alegorické s dnešní dobou...) v Lipovském panství to vře... stěžujme si u císaře! Selské bouře zachvátily nejen výběžek, zachvátily celé Severní Čechy... Byl letní den, seděl jsem na hrázi Zámeckého rybníka zbudovaného sedláky-trestanci, díval se na torzo zámku, v jehož útrobách kdysi sídlila veškerá moc tohoto panství, v rákosí tiše šumí vítr a zapadající slunce vrhá krvavý stín lipovou alejí, to popravení Rösler a Engelmann každý večer znovu a znovu na jejich kmen přísahají... „Sic transit gloria mundi“ - tak pomíjí světská sláva...
Marcu Porcie,
v mnohém s Vámi souhlasím, v mnohém nikoliv, ale tak už to na světě chodí. Jedno však nechápu, mluvíte o své zemi a jejím lidu jako o něčem, co je mimo Vás... Proč? Štítíte se jí či jich? Píšete, že Vás netíží zaměstnanost, ceny či kriminalita, ale nedůvěra, neúcta, bezohlednost, krátkozrakost, uzavřenost a sobectví... škoda, neboť to jsou důsledky oněch třech Vámi podceňovaných (a nejen těch). Ono totiž těžko může být nezaměstnaný člověk „pramenem dobra“ ve společnosti. Ono těžko to může být i zaměstnaný pracovník, který denně osm hodin pracuje za osm tisíc čistého, jemuž stát sebere „rovně“ tisíc korun na dani, jako stejně „rovnému“, jenž má příjem sto tisíc vezme tisíc patnáct... Ale není to jen o tom. Mluvíte o úctě, běžte se podívat na zástupy, jenž prostojí frontu na přídavky a úředník se na ně dívá jako na příživníky... Všechny ty vlastnosti, co jste vyjmenoval, ty, jenž by měly být pěstovány v každém člověku, si čím dál více mohou dovolit lidé od určité příjmové skupiny, divíte se, že vzpomínají na komunismus? Oni nepotřebují bezvízový styk s Amerikou, Olympijské hry v Praze, ale mít možnost se najíst, mít možnost studovat, chodit do knihoven, divadel, aby se z nich stal onen pramen dobra pro všechny... Budou-li v čím dál větší míře pokládány za plebs, pouze pracovní sílu, a bude-li čím dál více zpoplatňováno to základní, co z člověka dělá dobrého člověka, nelze se divit, že se budou přibližovat Vaší představě, ba co víc, bude to mnohem, mnohem horší až do stádia, kdy se zjeví nový „Mesiáš“ typu Adolfa Hitlera nebo Klementa Gottwalda... Kapitalismus je totiž o zisku, přesněji o maximalizaci zisku, o výchově lepšího člověka tam není ani zbla. A jak trefně poznamenal Viktor Hugo: „...jsem proti všem, kdož přijdou v převleku, proti všem, kdož jdou proti člověku“ a já jen dodávám, že houby sejde na tom, je-li ten převlek rudý či modrý...
Krásný den přeji a na závěr: více úcty (a nejen jí), pane, k „plebsu“, jen tak lze úctu (a nejen jí) vypěstovat, v opačném případě sklidíte pouze vzdor...
