Jako každý rok jsem nesl zvířatům do lesa tvrdý chléb, který mi celý rok nosí dobří lidé, sousedi a hlavně paní Ronďošová, které bych chtěl za zvířata veřejně poděkovati.
Jaké na mě v lese čekalo překvapení, jsem nečekal. Na místě, kde stál léta menší krmelec, nebylo vůbec nic, jen jehličí a moje vzpomínka na doby, kdy jsem zvířata pozoroval při krmení. Myslel jsem, že majitel lesa ho zlikvidoval, ale asi po týdnu jsme se potkali u velkého krmelce, kde mi pravil, že krmelec nějaký vandal kompletně rozebral a odnesl. Nepochopím tohoto vyvrhela, že zničil zvířatům místo, kde se mohla v klidu nažrat, jelikož v zimě shání potravu velice těžko.
Pokusím se u nějaké firmy získat dřevo a krmelec postavím nový, který, doufám, zůstane na svém místě. Snad.
