Až do loňského roku unikala pozornosti hrobka stojící u zdi Městského hřbitova v Rumburku. Zájem o ní projevili až vandalové, kteří ji 23. května 2006 vyloupili a zapálili. Požár hrobku značně poškodil, a co nezničily plameny, dokonala voda z požárních stříkaček. Ta však vyplavila dávno zapome-nutou informaci o tom, že jsou v kryptě pod kaplí uloženy ostatky zakladatelů rumburského gymnázia a odtud tedy pochází název „Hrobka profesorů“. A to bylo velké překvapením. O „Hrobce profesorů“ totiž nikdo předtím neslyšel, ani pracovníci městského úřadu, muzea nebo gymnázia. Není se co divit, vždyť poválečné začátky rumburského obyvatelstva dávají zapomenout na to, co bylo před rokem 1945, a to, co bylo před první světovou válkou, je již dávná a téměř zapomenutá minulost. Nedalo mi to, abych se nezačala ptát, kdo vlastně v této kapli odpočívá? V hrobce by údajně mělo být pochováno devět osob. Po otevření krypty zde bylo skutečně nalezeno devět rakví, ale jedna z nich patří malému, přibližně dvouletému dítěti a jedna je pouze plechovou krabicí, v níž jsou uloženy kosti pěti nebožtíků. Podle správce hřbitova Stanislava Cinka zde mohly být tyto ostatky uloženy v padesátých letech, kdy byla krypta naposledy otevřena. V té době se rušily jiné rumburské hřbitovy a kosti nebožtíků byly ukládány do hromadných rakví a cizích hrobů bez označení a evidence, takže je dnes nemožné dohledat, kdo v nich leží. V „Hrobce profesorů“ je tedy pochováno čtrnáct osob. Pět rakví je velice honosných a lze předpokládat, že patřily členům bohatých rodin. Ale kterých? Podle almanachu gymnázia z roku 1996 se o založení školy zasadilo pět mužů, rumburský radní a velkotovárník Julius Pfeifer, poslanec Říšského sněmu Dr. Anton Pergelt, poslanec Zemského sněmu Dr. Josef Male, starosta Rumburku Wenzel Kümpfel a pozdější rumburský starosta Rudolf Eysert. Ani jeden z těchto pánů v „Hrobce profesorů“ však neleží. Julius Pfeifer odpočívá v nejhonosnější hrobce rumburského hřbitova v těsném sousedství profesorské kaple spolu s ostatními členy své zámožné rodiny, v tzv. Pfeiferově hrobce. Rudolf Eysert je pochován v samostatném hrobě. Prokázat, že ostatní pánové leží v profesorské hrobce, ovšem nelze. Opusťme tedy myšlenku, že by zde leželi zakladatelé a soustřeďme se na první profesory. Byli všeho všudy tři. Ředitelem byl jmenován Rudolf Entlicher, dříve profesor státního gymnázia na Starém Městě v Praze. Fungoval zde až do roku 1914. Prvním profesorem byl Adalbert Albert z Frýdku-Místku, který zde učil do roku 1912, a třetím členem sboru byl až do roku 1933 Josef Meuer. Nepodařilo se prokázat, že by vůbec v Rumburku zemřeli, natož že by byli pochováni v „Hrobce profesorů“. Kdo je zde tedy pochován? Vezměme na pomoc jednu ze dvou náhrobních desek, která nebyla zni-čena požárem. Jsou na ní vyznačena čtyři jména. Ignaz Alois Heyne, notář (22. 9. 1855 - 13. 1. 1922), Franz Alois Heyne, vídeňský profesor náboženství (14. 9. 1863 - 24. 2. 1919), Franz Weber, fabrikant (21. 1. 1849 - 27. 12. 1921) a Emil Weber, vojenský dobrovolník (24. 7. 1895 - 18. 11. 1915). Jen jeden z nich má však něco společného s rumburským gymnáziem. Nebyl to však zakladatel ani profesor, ale student, teprve dvacetiletý Emil Weber. Ten byl pochován do hrobky jako první, a to již v roce 1915. Byl jedním z prvních studentů, kteří v roce 1909 zasedli do nové budovy rumburského gymnázia a kteří zde v roce 1914 odmaturovali. Hned po maturitě odjel jako dobrovolník do zákopů I. světové války, aby v ní za několik měsíců zemřel na tyfus ve vojenské nemocnici v maďarském městě Rozsahegy. Český překlad tohoto města je Ružomberok a dnes je to slovenské město ležící nedaleko Žiliny. Zdá se, že žádný z profesorů nebo zakladatelů rumburského gymnázia v „Hrobce profesorů“ neleží a že tedy její pojmenování není správné. Ale to neznamená, že význam těch, jejichž kosti zde odpočívají a jejichž jména jsou dávno zapomenuta, je menší. I oni si zaslouží naši úctu, stejně jako ti, jejichž jména a odkaz nám nezůstaly utajeny.
Až do loňského roku unikala pozornosti hrobka stojící u zdi Městského hřbitova v Rumburku. Zájem o ní projevili až vandalové, kteří ji 23. května 2006 vyloupili a zapálili. Požár hrobku značně poškodil, a co nezničily plameny, dokonala voda z požárních stříkaček. Ta však vyplavila dávno zapome-nutou informaci o tom, že jsou v kryptě pod kaplí uloženy ostatky zakladatelů rumburského gymnázia a odtud tedy pochází název „Hrobka profesorů“. A to bylo velké překvapením. O „Hrobce profesorů“ totiž nikdo předtím neslyšel, ani pracovníci městského úřadu, muzea nebo gymnázia. Není se co divit, vždyť poválečné začátky rumburského obyvatelstva dávají zapomenout na to, co bylo před rokem 1945, a to, co bylo před první světovou válkou, je již dávná a téměř zapomenutá minulost. Nedalo mi to, abych se nezačala ptát, kdo vlastně v této kapli odpočívá? V hrobce by údajně mělo být pochováno devět osob. Po otevření krypty zde bylo skutečně nalezeno devět rakví, ale jedna z nich patří malému, přibližně dvouletému dítěti a jedna je pouze plechovou krabicí, v níž jsou uloženy kosti pěti nebožtíků. Podle správce hřbitova Stanislava Cinka zde mohly být tyto ostatky uloženy v padesátých letech, kdy byla krypta naposledy otevřena. V té době se rušily jiné rumburské hřbitovy a kosti nebožtíků byly ukládány do hromadných rakví a cizích hrobů bez označení a evidence, takže je dnes nemožné dohledat, kdo v nich leží. V „Hrobce profesorů“ je tedy pochováno čtrnáct osob. Pět rakví je velice honosných a lze předpokládat, že patřily členům bohatých rodin. Ale kterých? Podle almanachu gymnázia z roku 1996 se o založení školy zasadilo pět mužů, rumburský radní a velkotovárník Julius Pfeifer, poslanec Říšského sněmu Dr. Anton Pergelt, poslanec Zemského sněmu Dr. Josef Male, starosta Rumburku Wenzel Kümpfel a pozdější rumburský starosta Rudolf Eysert. Ani jeden z těchto pánů v „Hrobce profesorů“ však neleží. Julius Pfeifer odpočívá v nejhonosnější hrobce rumburského hřbitova v těsném sousedství profesorské kaple spolu s ostatními členy své zámožné rodiny, v tzv. Pfeiferově hrobce. Rudolf Eysert je pochován v samostatném hrobě. Prokázat, že ostatní pánové leží v profesorské hrobce, ovšem nelze. Opusťme tedy myšlenku, že by zde leželi zakladatelé a soustřeďme se na první profesory. Byli všeho všudy tři. Ředitelem byl jmenován Rudolf Entlicher, dříve profesor státního gymnázia na Starém Městě v Praze. Fungoval zde až do roku 1914. Prvním profesorem byl Adalbert Albert z Frýdku-Místku, který zde učil do roku 1912, a třetím členem sboru byl až do roku 1933 Josef Meuer. Nepodařilo se prokázat, že by vůbec v Rumburku zemřeli, natož že by byli pochováni v „Hrobce profesorů“. Kdo je zde tedy pochován? Vezměme na pomoc jednu ze dvou náhrobních desek, která nebyla zni-čena požárem. Jsou na ní vyznačena čtyři jména. Ignaz Alois Heyne, notář (22. 9. 1855 - 13. 1. 1922), Franz Alois Heyne, vídeňský profesor náboženství (14. 9. 1863 - 24. 2. 1919), Franz Weber, fabrikant (21. 1. 1849 - 27. 12. 1921) a Emil Weber, vojenský dobrovolník (24. 7. 1895 - 18. 11. 1915). Jen jeden z nich má však něco společného s rumburským gymnáziem. Nebyl to však zakladatel ani profesor, ale student, teprve dvacetiletý Emil Weber. Ten byl pochován do hrobky jako první, a to již v roce 1915. Byl jedním z prvních studentů, kteří v roce 1909 zasedli do nové budovy rumburského gymnázia a kteří zde v roce 1914 odmaturovali. Hned po maturitě odjel jako dobrovolník do zákopů I. světové války, aby v ní za několik měsíců zemřel na tyfus ve vojenské nemocnici v maďarském městě Rozsahegy. Český překlad tohoto města je Ružomberok a dnes je to slovenské město ležící nedaleko Žiliny. Zdá se, že žádný z profesorů nebo zakladatelů rumburského gymnázia v „Hrobce profesorů“ neleží a že tedy její pojmenování není správné. Ale to neznamená, že význam těch, jejichž kosti zde odpočívají a jejichž jména jsou dávno zapomenuta, je menší. I oni si zaslouží naši úctu, stejně jako ti, jejichž jména a odkaz nám nezůstaly utajeny.