Krátce po ukončení II. světové války vznikla v Rumburku tělocvičná jednota Sokol. Členové, hlavně členky, společně ušetřili na prapor, se kterým chtěli odjet na XI. všesokolský slet do Prahy.
27. května 1948, v předvečer narozenin tehdejšího prezidenta Dr. E. Beneše, se konala v Rumburku slavnost rozvinutí sokolského praporu.
Slavnost zahájil starosta jednoty bratr Ondráček, promluvila vzdělavatelka M. Tománková, za okresní národní výbor pplk. V. Houska, za MNV předseda pan Vl. Brtek, za rumburskou sokolskou jednotu pan profesor Štěrba.
Všichni zhodnotili práci Sokola, vzpomněli Dr. Tyrše, zdůraznili důležitost tělesné zdatnosti. Pěvecký mužský sbor Seveřan zazpíval skladbu Bedřicha Smetany „Sláva Tobě“ a Förstrův sbor zapěl „Velké širé rodné lány“. Potom bylo přistoupeno k poklepům na prapor s hesly. Zástupce Sokola Šluknov: „Silou proti násilí“, za ONV a MNV: „S lidem pro lid, za lid“, za Živnobanku: „Ni zisk - ni sláva“, za cvičitelský odbor žen: „Pravda vítězí.“ Hesla vyslovily i rodiny lékařů Dr. Springera a Dr. Kadlase: „Svoboda, lidskost, snášenlivost“ a „Věrni zůstaneme.“ Za firmu Decko: „Co Čech - to Sokol“. Prapor byl zavěšen na žerď a společně všichni slíbili, že ho budou chránit a věčně střežit. Za Svaz bojovníků za svobodu, odbočka Rumburk připnul stuhu na nový prapor bratr K. Bernhardt, za okresní hasičskou jednotu pan Hořčička. Ten zhodnotil vzájemné vztahy: „Sokolstvo i hasičstvo vyrostlo z jednoho kořene, to je z lidu a kojeno láskou k vlasti a národu,“ řekl mimo jiné a popřál XI. všesokolskému sletu a sokolstvu Zdar!
V roce 1948 se v rumburském Sokole pilně nacvičovalo na červencový Všesokolský slet. Bylo to poctivé snažení, které nemalou měrou přispělo ke sblížení nových obyvatel Rumburku samého a při společných okrskových cvičeních i celého Rumburska. Toto snažení bylo korunováno pěknými pražskými zážitky.
V roce 1949 zvítězil sportovní duch nad různými nežádoucími starostmi a Tělovýchovná jednota Sokol byla mimo vlastní činnost i pořadatelem různých slavností, a to například kouzelné letní benátské noci na rybníku Racek, nebo štafetového běhu, kterého se 29. října zúčastnili snad všichni Sokolové. Prostě, činnosti bylo dost, mezi jinými i budování letního stadionu, což se, bohužel, nakonec zcela nezdařilo.
V roce 1950 měla sokolská jednota oddíl všeobecné průpravy a oddíl kopané a košíkové, který pod vedením profesora Oprchala dobře plnil své poslání a reprezentoval rumburskou tělovýchovu i v rámci okresu i kraje.
Ze závodní jednoty tehdejšího Bytexu byl aktivní především oddíl kopané.
Zde nelze zapomenout na bratry Křenaře, obětavé, úspěšné, kteří vychovali i řadu stejně úspěšných žáků.
V roce 1960 měla tělovýchovná jednota v Rumburku 530 členů. Dorost sportovních gymnastů patřil mezi nejlepší v kraji.
Za pomoci vzpomínek tehdejších aktivistů
