Šel jsem městem a náhodou jsem narazil na nenápadný plakátek, který zval na festiválek malého umění Na Kopečku. Zaujal mě ten trochu pohádkový název, a protože jsem neměl moc času, ten plakátek jsem si odnesl s sebou. A tak chci psát tento krátký článek pro ty, kterým jsem ho odnesl, i pro ty, kteří by se na něj ani nepodívali.
Pročítal jsem plakát a líbila se mi nezávislá a rozmanitá dramaturgie programu, která nabízela od všeho trochu: alternativní i vážnou hudbu, jazz i rock, divadlo pro děti i improvizaci pro dospělé, literaturu, výtvarné umění apod. A tak jsem se rozhodl festival navštívit.
Program začínal už v pátek 8. 6. večer. Čajovna a kavárna (možná trochu i vinárna), která byla v ten čas středem kulturního zájmu, neboť právě kvůli jejímu otevírání se tato akce konala, dýchala ten večer něčím novým. A to nejen proto, že je skutečně úplně nová a navíc opravdu stylová v důstojně opraveném přístavku u evangelického kostelíka na Krásnolipské ul. Ale také kvůli tomu, že si zde našla místo „trochu jiná“ kultura. Taková, která tu malinko chybí. Alternativa. Alternativa k proudu kultury, na níž se řítí masy.
Sobotní program už od rána 9. 6. probíhal v malinkém areálu vedle kostela. Kromě programu, který jsem si pročetl na plakátku, tu byl celý happening - nejrozmanitější stánky s uměleckým zbožím, jídlo, pití, recesistické vpády chůdochodců, fotografická výstava atd.
Během dne se tu vystřídalo všelijaké publikum. A po skončení programu zněl uvnitř čajovny komorní jam session. Teplý večer se u šálků s čajem a u sklínek s vínem přesouval plynně k letní noci a vybízel k přemýšlení.
Festival skončil, ale kultura v „domečku“ Na Kopečku, jak čajovnu nazývá její tvůrčí tým, začíná, když mi dovolíte trochu pathosu, žít.
Kromě běžného provozu totiž mají být v čajovně organizovány pravidelné středy s kulturním programem. Dramaturgie večerů by měla být opět zajímavá. Navíc se otevírá také návrhům „zvenčí“, čili si kulturu můžeme tak trochu tvořit i sami. Myslím, že by stálo za to aspoň v tu středu vypnout televizi, lahváče dát chladit na další den, přestat říkat, že v Rumburku se nic neděje a dojít se do „domečku“ podívat.
