Ministr kultury Martin Štěpánek přezkoumal a následně potvrdil rozhodnutí Ministerstva kultury ČR ze dne 26. 3. 2006, které prohlásilo za kulturní památku soubor staveb a pozemků bývalého panského pivovaru v Rumburku. Rozhodnutí ministra je konečné a již se nelze proti němu odvolat. V praxi to znamená, že vlastníci této kulturní památky nemohou bez souhlasu památkářů provádět na těchto budovách žádné stavební úpravy a v úvahu nepřicházejí ani jejich demolice. Záměr současných vlastníků na demolici nejstaršího domu v Rumburku, o kterou se již před časem pokusili, tak zůstane nesplněn.
Podnět k prohlášení věci za kulturní památku podal Národní památkový ústav a odůvodnil to tím, že navrhovaný soubor obklopuje památkově chráněný areál zámku a je jeho doplněním o hospodářské zázemí. V archivních pramenech je kromě středověkého panského sídla doložena i existence panského pivovaru, a to již v roce 1566.
S tímto návrhem souhlasil i Krajský úřad Ústeckého kraje, i když s několika podmínkami. Ty však nebyly v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb., a tak je ani Ministerstvo kultury ČR, ani ministr neakceptovali. Městský úřad Rumburk ve svém souhlasném stanovisku uvedl, že z hlediska vysoké historicko - dokumentační ceny prohlášení souboru budov a pozemků za kulturní památku doporučuje. K tomuto názoru se přiklonila i komise Ministerstva kultury ČR, která návrh doporučila s ohledem na skutečnost, že se jedná o postupným vývojem narostlý, v úplnosti dochovaný areál provozního zázemí rumburského zámku, zjevně obsahující i relikty pozdně středověkého feudálního sídla.
Kdo však byl zásadně proti tomuto rozhodnutí byli vlastníci těchto budov a pozemků - krajský radní Robert Šatník a varnsdorfský podnikatel Václav Markvart. Oba pánové proti rozhodnutí ministerstva podali v zákonné lhůtě rozklad, který však ministr kultury Martin Štěpánek shledal jako neopodstatněný a následně ho zamítl.
Za kulturní památku tak byly prohlášeny domy čp. 831, 839, 842, konírna čp. 843, sušárna, dva objekty ledárny, hospodářská a provozní budova, varna a dále několik pozemků. Půda jako taková nemůže mít sice historickou hodnotu, ale v daném případě, podle vyjádření ministra, jsou součástí historického areálu pivovarského dvora, do kterého zasahují rozsáhlé sklepní prostory. Přitom vzhledem ke stavebním a architektonickým prvkům, které se nacházejí ve sklepních prostorách, lze při provádění dalšího podrobného stavebně historického průzkumu očekávat nálezy vztahující se k počátkům města Rumburk.
Rumburský panský pivovar tak má naději, že zůstane zachován i pro budoucí generace Rumburáků a nezmizí po téměř čtyřech stech letech pod základy prodejen nějakého zahraničního obchodního řetězce. gdo
