Přišel jsem do Rumburku šest let po skončení války jako mladý kantor. Od svých rodičů jsem převzal lásku k muzeím. A tak jedna z mých prvních cest v Rumburku vedla do zdejšího muzea, kde jsem poznal vzácného člověka a příkladného muzejníka pana Rudolfa Demela a jeho ženu. O jejich zásluhách o rozvoj našeho muzea v poválečných letech nemůže být pochyby. Považoval jsem za čest, když jsem později mohl být členem muzejní rady spolu s takovými osobnostmi, jako byli primář dr. Erich Springer či profesoři Stanislav Gaber, Vincenc Mayer a Theodor Vtípil. Byl jsem rád, když po smrti pana Demela bylo svěřeno vedení muzea doktoru Vojtěchu Čelkovi, kterému paní Demelová předala mnoho poznatků a zkušeností. A velmi mě těšilo, když později na dobrou tradici založenou svými rodiči navázala paní Barbora Hildebrandtová. Za léta svého působení odevzdala našemu městu velký kus práce, zvláště v náročném období rekonstrukce budovy muzea. Za jejího působení vznikla nová krásná tradice, totiž každoročně konaná výstava lidových betlémů v rumburském muzeu, s jejímž rozsahem a kvalitou může soutěžit málokterá obdobná výstava i v mnohem větších městech. Za tradici těchto výstav budiž vzdán dík nejen paní Hildebrandtové, ale i skupině dalších betlémářů z muzea i mimo něj.
Blížící se konec roku bývá příležitostí k přáním do roku nadcházejícího. Chtěl bych popřát všem rumburským občanům, kteří mají rádi své město, jeho historii i přírodu jeho okolí, aby naše muzeum i přes neblahé události, o kterých všichni víme a které měly za následek i změnu jeho vedení, pokračovalo v oněch dobrých tradicích, které se během let vytvořily a udržovaly. Po návštěvě kulturního pořadu při zahájení výstavy Betlémská noc v neděli 3. 12. 2006 se upevňuji v naději, že tomu tak v příštím roce i v dalších letech bude.
Mgr. Emil Tuma
