Za účasti zástupců okresu, lékařů, města, příslušníků sanitární služby a četných zájemců bylo dne 1. června 1901 slavnostně otevřeno rumburské sanatorium Frankenstein, dnešní Podhájí.
Toto sanatorium pro náročnou a bohatou klientelu poskytovalo řadu léčebných služeb, např. vodoléčbu dle profesora Winternitze, faráře Kneippa a Priesnitze včetně bylinných, jehličnatých, rašelinných, uhličitých a písečných koupelí.
Bohaté dámy si nemohly vynachválit vzdušnou a světelnou terapii ve formě vzdušných a slunečních koupelí a ozařování elektrickým světlem.
Sanatorium nabízelo i pohybovou terapii, spočívající v léčebné gymnastice, dechové gymnastice, sportu, terénních pochodech, ortopediích a masážích. Tehdejší novinkou byla elektroterapie, a to galvanizace, faradizace a franklinizace. Nezapomínalo se ani na dietní terapii, ordinovanou individuálně dle potřeb každého jednotlivého pacienta, inhalační terapii za použití k tomu účelu zkonstruovaných přístrojů a psychoterapii. Oblíbené byly odtučňovací a bylinné kúry a protinávykové kúry u alkoholiků a kuřáků.
O výstavbu sanatoria se zasloužil Dr. Georg Glettler, narozený v roce 1868.
Původně studoval v chlapeckém semináři ve městě Graz. Šikanování v tomto ústavu nesnesl, a proto přešel na první veřejné státní gymnázium, kde v roce 1889 složil maturitní zkoušku. Pak studoval v Grazu medicínu. Ve svých 28 letech (v roce 1896) se poznal s farářem Kneippem. Později se usadil v hornorakouském Aistersheimu. Toto sídliště bylo léčebným místem i letoviskem, hojně navštěvovaným Vídeňáky. Tam v něm dozrálo rozhodnutí zabývat se vodoléčbou, a proto se ve Wörishofenu zúčastňoval Kneippových přednášek a navštěvoval zařízení, kde se uplatňovaly vodoléčebné procedury. Ve Wörishofenu se léčili i mnozí pacienti ze zahraničí, dokonce až z Ameriky. Farář Sebastian Kneipp zde zaměstnával trvale tři lékaře. Mnoho dalších přicházelo získat zde v tomto oboru zkušenosti.
Dr. Glettler zařídil v Aistersheimu vodoléčebný ústav jako „první rakouský vodoléčebný ústav podle systému preláta Kneippa“. Kontakt s Wörishofenem zesílil v roce 1897, v roce Kneippovy smrti.
Dr. Glettler dostal v tomto roce nabíd-ku „American Kneipp Cure Company“ se sídlem v New Yorku na místo lékařského vedoucího sanatoria s 1.500 místnostmi a 30 rodinnými vilami, s ročním platem 4.200 dolarů, a současně nabídku od 1. vídeňského spolku pro přírodní léčbu, v níž ho Johann Mann z Rumburku žádá, aby v tomto městě zřídil léčebný ústav dle Kneippovy metody. Glettler váhal a chtěl podmínky v Rumburku nejdříve prozkoumat. Došla mu zpráva, že v Rumburku je 300 členů Kneippova spolku a že je zde i personál vyškolený ve Wörishofenu.
28. 12. 1897 uzavřel Glettler s Rumburkem smlouvu, podle níž měl dnem 1. 5. 1898 převzít řízení lázeňského ústavu, který byl ovšem v té době ještě ve výstavbě. Dr. Glettler mezitím přednášel ve Vídni, po celém Rakousku a v četných severočeským městech.
Když tedy Dr. Glettler zahájil svou činnost v Rumburku, přicházeli sem za ním pacienti, kteří se dosud léčili v Jabloneckých Pasekách (Schlag).
Jak se ukázalo, největším problémem bylo získat pro nově zřízený léčebný ústav koncesi u místodržitelství v Praze a u ministerstva vnitra ve Vídni.
Tento zápas o uznání trval ještě v roce 1902.
Jablonecké noviny z 30. 8. 1905 přinesly tuto zprávu:
„Jablonecké Paseky 25. 8. 1903: Zdejší vodoléčebný ústav, patřící dosud panu staviteli Herbigovi z Jablonce, přešel do vlastnictví pana doktora Glettlera. Toho lékaře, který již delší dobu pracoval v ústavu jako lékařský poradce a toho času řídí sanatorium Frankenstein v Rumburku.“
Prospekty z roku 1910 uvádějí jako majitele sanatoria Frankenstein Carla Dittricha z Krásné Lípy a jako šéflékaře Mudr. Burgharda von Barth-Wehrenalp.
Jako léčebné metody se uvádějí: všeobecná vodoléčba, kombinace záření barevným obloukovým světlem a žárovkami, ozařování kombinovaným obloukovým světlem, sluneční a vzduš-né koupele, kúry suchým horkým vzduchem, uhličité koupele, medicinální lázně, elektroterapie, dietní kúry, mléčné kúry, pitné radiové kúry radiové koupele.
Léčebný pobyt se doporučoval v trvání pěti až šesti týdnů.
Poplatek za ubytování včetně osvětlení, otopu, obsluhy a lékařských zákroků činil v roce 1910 týdně 66 až 108 korun. Z této částky připadalo 30 korun za lékařské ošetření, 30 korun na obsluhu a 6 až 48 korun na ubytování.
Za děti mladší 12 let se platilo 25 korun týdně. Mimořádné lékařské služby se platily zvlášť. Návštěvníci pacientů se mohli v ústavu stravovat - za oběd zaplatili 2,50 korun, za večeři 1,50, snídaně nebo svačina stála 0,50 korun.
Vedení ústavu zajišťovalo i dopravu mezi nádražím a ústavem - za jednospřeží se platily dvě koruny, za dvou-spřeží tři koruny.
Provoz ústavu byl celoroční.
Prameny:
-Informationem für sudetendeutsche
Heimatsammlungen-sudetendeutches
-Archiv München
-Sanatorium Frankenstein 1910 Sanatorium
Za účasti zástupců okresu, lékařů, města, příslušníků sanitární služby a četných zájemců bylo dne 1. června 1901 slavnostně otevřeno rumburské sanatorium Frankenstein, dnešní Podhájí.
Toto sanatorium pro náročnou a bohatou klientelu poskytovalo řadu léčebných služeb, např. vodoléčbu dle profesora Winternitze, faráře Kneippa a Priesnitze včetně bylinných, jehličnatých, rašelinných, uhličitých a písečných koupelí.
Bohaté dámy si nemohly vynachválit vzdušnou a světelnou terapii ve formě vzdušných a slunečních koupelí a ozařování elektrickým světlem.
Sanatorium nabízelo i pohybovou terapii, spočívající v léčebné gymnastice, dechové gymnastice, sportu, terénních pochodech, ortopediích a masážích. Tehdejší novinkou byla elektroterapie, a to galvanizace, faradizace a franklinizace. Nezapomínalo se ani na dietní terapii, ordinovanou individuálně dle potřeb každého jednotlivého pacienta, inhalační terapii za použití k tomu účelu zkonstruovaných přístrojů a psychoterapii. Oblíbené byly odtučňovací a bylinné kúry a protinávykové kúry u alkoholiků a kuřáků.
O výstavbu sanatoria se zasloužil Dr. Georg Glettler, narozený v roce 1868.
Původně studoval v chlapeckém semináři ve městě Graz. Šikanování v tomto ústavu nesnesl, a proto přešel na první veřejné státní gymnázium, kde v roce 1889 složil maturitní zkoušku. Pak studoval v Grazu medicínu. Ve svých 28 letech (v roce 1896) se poznal s farářem Kneippem. Později se usadil v hornorakouském Aistersheimu. Toto sídliště bylo léčebným místem i letoviskem, hojně navštěvovaným Vídeňáky. Tam v něm dozrálo rozhodnutí zabývat se vodoléčbou, a proto se ve Wörishofenu zúčastňoval Kneippových přednášek a navštěvoval zařízení, kde se uplatňovaly vodoléčebné procedury. Ve Wörishofenu se léčili i mnozí pacienti ze zahraničí, dokonce až z Ameriky. Farář Sebastian Kneipp zde zaměstnával trvale tři lékaře. Mnoho dalších přicházelo získat zde v tomto oboru zkušenosti.
Dr. Glettler zařídil v Aistersheimu vodoléčebný ústav jako „první rakouský vodoléčebný ústav podle systému preláta Kneippa“. Kontakt s Wörishofenem zesílil v roce 1897, v roce Kneippovy smrti.
Dr. Glettler dostal v tomto roce nabíd-ku „American Kneipp Cure Company“ se sídlem v New Yorku na místo lékařského vedoucího sanatoria s 1.500 místnostmi a 30 rodinnými vilami, s ročním platem 4.200 dolarů, a současně nabídku od 1. vídeňského spolku pro přírodní léčbu, v níž ho Johann Mann z Rumburku žádá, aby v tomto městě zřídil léčebný ústav dle Kneippovy metody. Glettler váhal a chtěl podmínky v Rumburku nejdříve prozkoumat. Došla mu zpráva, že v Rumburku je 300 členů Kneippova spolku a že je zde i personál vyškolený ve Wörishofenu.
28. 12. 1897 uzavřel Glettler s Rumburkem smlouvu, podle níž měl dnem 1. 5. 1898 převzít řízení lázeňského ústavu, který byl ovšem v té době ještě ve výstavbě. Dr. Glettler mezitím přednášel ve Vídni, po celém Rakousku a v četných severočeským městech.
Když tedy Dr. Glettler zahájil svou činnost v Rumburku, přicházeli sem za ním pacienti, kteří se dosud léčili v Jabloneckých Pasekách (Schlag).
Jak se ukázalo, největším problémem bylo získat pro nově zřízený léčebný ústav koncesi u místodržitelství v Praze a u ministerstva vnitra ve Vídni.
Tento zápas o uznání trval ještě v roce 1902.
Jablonecké noviny z 30. 8. 1905 přinesly tuto zprávu: „Jablonecké Paseky 25. 8. 1903: Zdejší vodoléčebný ústav, patřící dosud panu staviteli Herbigovi z Jablonce, přešel do vlastnictví pana doktora Glettlera. Toho lékaře, který již delší dobu pracoval v ústavu jako lékařský poradce a toho času řídí sanatorium Frankenstein v Rumburku.“
Prospekty z roku 1910 uvádějí jako majitele sanatoria Frankenstein Carla Dittricha z Krásné Lípy a jako šéflékaře Mudr. Burgharda von Barth-Wehrenalp.
Jako léčebné metody se uvádějí: všeobecná vodoléčba, kombinace záření barevným obloukovým světlem a žárovkami, ozařování kombinovaným obloukovým světlem, sluneční a vzduš-né koupele, kúry suchým horkým vzduchem, uhličité koupele, medicinální lázně, elektroterapie, dietní kúry, mléčné kúry, pitné radiové kúry radiové koupele.
Léčebný pobyt se doporučoval v trvání pěti až šesti týdnů.
Poplatek za ubytování včetně osvětlení, otopu, obsluhy a lékařských zákroků činil v roce 1910 týdně 66 až 108 korun. Z této částky připadalo 30 korun za lékařské ošetření, 30 korun na obsluhu a 6 až 48 korun na ubytování.
Za děti mladší 12 let se platilo 25 korun týdně. Mimořádné lékařské služby se platily zvlášť. Návštěvníci pacientů se mohli v ústavu stravovat - za oběd zaplatili 2,50 korun, za večeři 1,50, snídaně nebo svačina stála 0,50 korun.
Vedení ústavu zajišťovalo i dopravu mezi nádražím a ústavem - za jednospřeží se platily dvě koruny, za dvou-spřeží tři koruny.
Provoz ústavu byl celoroční.
Prameny:
-Informationem für sudetendeutsche
Heimatsammlungen-sudetendeutches
-Archiv München
-Sanatorium Frankenstein 1910 Sanatorium