Zastupitelstvo Velkého Šenova rozhodlo zbourat část továrních budov bývalého podniku Sandrik ve Velkém Šenově. Již delší dobu jsou budovy ve zcela zchátralém stavu a jejich záchrana je dnes již nemožná. Přitom ještě před několika lety šenovští zastupitelé hledali způsob, jak tento objekt zachránit, ale vše ztroskotalo na nedostatku financí a na tom, že se pro budovy nenašlo vhodné využití.
K této továrně, která pod světoznámou značkou Sandrik vyráběla kvalitní no-že a příbory, včetně snad nejoblíbenějšího nožíku houbařů a turistů „rybičky“, patřil ještě na začátku 19. století továrenský rybník s náhonem, kde byla pomocí malé turbíny vyráběna elektrická energie, zásobující celou továrnu. Zaměstnanci firmy bydleli v těsném sousedství továrny v činžovním domě s velikou udržovanou zahradou obklopenou ručně tepaným plotem.
V domě ještě stále žije několik rodin, které i nadále využívají sandrickou zahradu k rekreaci a odpočinku, část továrních budov nahradily dílny a garáže. Rybník i s turbínou byl zrušen téměř před třiceti lety a před osmi lety byl odstřelen i tovární komín.
Město Velký Šenov nyní řeší, jakým způsobem budou zchátralé budovy demolovány. Jedna z možností je zbořit je buldozerem a vzniklou suť odvézt na skládku. Ale ti, kteří obdivují poctivou práci našich předků, se přiklánějí k šetrnějšímu způsobu demolice.
„
Rádi bychom nabídli budovu někomu, kdo by se o její demolici postaral tak, že by ji rozebral cihlu po cihle a získaný materiál by si nechal buď pro své potřeby, nebo by ho prodal. Jedná se totiž o velice kvalitní, dvakrát pálené cihly, které je velká škoda zničit. Každý, kdo někdy něco stavěl, určitě ví, jak taková cihla krásně zvoní, jak dobře vede teplo a jak je odolná proti vlhkosti. Proto bychom raději viděli tyto cihly jako podezdívky domů nebo jako základ kachlových kamen, než jako suť na nějaké skládce,“ vysvětluje pracovník stavebního odboru Městského úřadu Velký Šenov Zdeněk Hauser.
Značka Sandrik je svázána se šlechtickým rodem Gerambů, původem z Nizozemí. Bratři Jan a Josef Gerambové se v 16. století přistěhovali do tehdejších Horních Uher a začali podnikat v hornictví. Před více jak dvěma sty lety, v polovině 18. století, založili Gerambové tzv. Gerambovskou báňskou unii za účelem zpracování stříbra a dalších kovů. Samotný název SANDRIK má svůj původ v pojmenování továrny, založené touto unií roku 1895: Silber und Metallwaren Fabrik Aktiengessellschaft (Továrna na stříbrné a kovové výrobky, akciová společnost).
Po roce 1948 byl ke znárodněnému slovenskému podniku Sandrik připojen i závod Wlasztovits, nacházející se v obci Štós západně od Košic. Po druhé světové válce pod n.p. Sandrik spadaly i původně německé továrny v českém pohraničí - v Mikulášovicích a část výroby se nacházela i ve Velkém Šenově, a to až do roku 1955, kdy v Mikulášovicích vzniká n.p. Mikulášovický kovoprůmysl - MIKOV. Ale název Sandrik se nesmazatelně zapsal do paměti Šenovanů a dnes již této bývalé továrně nikdo jinak neřekne.
Značka Sandrik ovšem nezanikla. V roce 1991 se spojuje s firmou Berndorf. Nová firma Berndorf Sandrik nadále na trhu vévodí díky svým kvalitním výrobkům, které se ve světě prosazují nejen designem a funkčností, ale také výjimečnou kvalitou.
Zastupitelstvo Velkého Šenova rozhodlo zbourat část továrních budov bývalého podniku Sandrik ve Velkém Šenově. Již delší dobu jsou budovy ve zcela zchátralém stavu a jejich záchrana je dnes již nemožná. Přitom ještě před několika lety šenovští zastupitelé hledali způsob, jak tento objekt zachránit, ale vše ztroskotalo na nedostatku financí a na tom, že se pro budovy nenašlo vhodné využití.
K této továrně, která pod světoznámou značkou Sandrik vyráběla kvalitní no-že a příbory, včetně snad nejoblíbenějšího nožíku houbařů a turistů „rybičky“, patřil ještě na začátku 19. století továrenský rybník s náhonem, kde byla pomocí malé turbíny vyráběna elektrická energie, zásobující celou továrnu. Zaměstnanci firmy bydleli v těsném sousedství továrny v činžovním domě s velikou udržovanou zahradou obklopenou ručně tepaným plotem.
V domě ještě stále žije několik rodin, které i nadále využívají sandrickou zahradu k rekreaci a odpočinku, část továrních budov nahradily dílny a garáže. Rybník i s turbínou byl zrušen téměř před třiceti lety a před osmi lety byl odstřelen i tovární komín.
Město Velký Šenov nyní řeší, jakým způsobem budou zchátralé budovy demolovány. Jedna z možností je zbořit je buldozerem a vzniklou suť odvézt na skládku. Ale ti, kteří obdivují poctivou práci našich předků, se přiklánějí k šetrnějšímu způsobu demolice.
„Rádi bychom nabídli budovu někomu, kdo by se o její demolici postaral tak, že by ji rozebral cihlu po cihle a získaný materiál by si nechal buď pro své potřeby, nebo by ho prodal. Jedná se totiž o velice kvalitní, dvakrát pálené cihly, které je velká škoda zničit. Každý, kdo někdy něco stavěl, určitě ví, jak taková cihla krásně zvoní, jak dobře vede teplo a jak je odolná proti vlhkosti. Proto bychom raději viděli tyto cihly jako podezdívky domů nebo jako základ kachlových kamen, než jako suť na nějaké skládce,“ vysvětluje pracovník stavebního odboru Městského úřadu Velký Šenov Zdeněk Hauser.
Značka Sandrik je svázána se šlechtickým rodem Gerambů, původem z Nizozemí. Bratři Jan a Josef Gerambové se v 16. století přistěhovali do tehdejších Horních Uher a začali podnikat v hornictví. Před více jak dvěma sty lety, v polovině 18. století, založili Gerambové tzv. Gerambovskou báňskou unii za účelem zpracování stříbra a dalších kovů. Samotný název SANDRIK má svůj původ v pojmenování továrny, založené touto unií roku 1895: Silber und Metallwaren Fabrik Aktiengessellschaft (Továrna na stříbrné a kovové výrobky, akciová společnost).
Po roce 1948 byl ke znárodněnému slovenskému podniku Sandrik připojen i závod Wlasztovits, nacházející se v obci Štós západně od Košic. Po druhé světové válce pod n.p. Sandrik spadaly i původně německé továrny v českém pohraničí - v Mikulášovicích a část výroby se nacházela i ve Velkém Šenově, a to až do roku 1955, kdy v Mikulášovicích vzniká n.p. Mikulášovický kovoprůmysl - MIKOV. Ale název Sandrik se nesmazatelně zapsal do paměti Šenovanů a dnes již této bývalé továrně nikdo jinak neřekne.
Značka Sandrik ovšem nezanikla. V roce 1991 se spojuje s firmou Berndorf. Nová firma Berndorf Sandrik nadále na trhu vévodí díky svým kvalitním výrobkům, které se ve světě prosazují nejen designem a funkčností, ale také výjimečnou kvalitou.