zpívá se v jedné české lidové písni. Já ale nemám na mysli alej švestkovou, nýbrž jasanovou, tu naši majestátní, vroubící cestu k rumburskému hřbitovu. Alej, která laskavě doprovází lidi ke svým blízkým, k místu posledního odpočinku. Článek paní. v RN č r. velebí krásu upraveného prostoru před hřbitovem a vybudování veřejného osvětlení této komunikace, samozřejmě zaslouží poděkování příslušný referent veř. kom. MěÚ Rbk.
Je však si také ale povšimnout, kolik těchto krásných, více jak 100letých jasanů už v této galerii není. Nemohu nic mít proti kácení stromu poškozeného stářím a ohrožujícího svým pádem nemovitost, či životy lidí. Po léta tuto alej dobře znám. Ruku na srdce, ne všechny ty chybějící stromy, před kterými má mít kultivovaný člověk úctu, byly ve špatném, či kritickém stavu. Byly mezi nimi i stromy nevinné - zdravé, které padly jen proto, že stínily, bránily zaparkovat auto, či někdo potřeboval kvalitní palivové dřevo. Jak těžké je vyrůst v takový velikán a jak lehké je vydat souhlas k likvidaci. Věřím, že ani každoroční až přehnané ořezávání i nových letorostů nedělá stromům dobře, dělá z nich holá torza! Srdce mě bolí z těchto padlých - nevinných. Strom je živý organismus - je škoda každého stromu. Učme se vnímat krásu přírody kolem nás a potlačme svůj egoismus - dojdeme k poznání sama sebe. Začněme tím už u dětí ve škole. Jak žalostně dopadla březová alej pod Dymníkem!
PS: Těch krásných jasanů už tam chybí 16, ten poslední zcela zdravý padl před pár dny.
