Malostranská zastavení Josefa Zosera

Publikováno: 27.3.2007 Autor: red
Zveme vás na výstavu fotografií senátora Josefa Zosera, která začíná vernisáží 23. března 2007 v 18.00 hod. na sále Městské knihovny Rumburk a potrvá do 21. dubna 2007. Přístupná bude v grafickém kabinetu v půjčovní době knihovny. Josef Zoser - autor, který svými fotografiemi trvale vyznává obdiv a lásku k rodným Lužickým horám, nabízí touto výstavou tématicky nová díla. Po čtyřletém působení v Senátu České republiky a s tím i spojenými častými pobyty ve velice fotogenickém prostředí našeho hlavního města přichází v roce 2006 s uceleným cyklem pohledů na místa, která jsou mu blízká a která ho dokázala okouzlit. Nejenom pražský senát, který sídlí ve Valdštejnském, Kolovratském a Malém Fürstenberském paláci, ale i další architektonické perly a přiléhající skvostné zahrady se staly předmětem jeho obdivu a fotografického zájmu. A tak Praha a její zjevné i skryté půvaby, které už od pradávna oslovují vnímavá srdce umělců, probouzí i tvůrčí invenci autora této výstavy a nabízí další zdroje jeho tvorby. Josef Zoser přichází do Prahy v době, kdy jeho pohled na svět je už dobře vytrénovaný častým průhledem přes hledáček fotoaparátu. Kdy dokáže pocítit, bytostně vnímat a ztvárňovat doteky s krásou okolí. Fotograficky jej upoutalo prostředí, s nímž je v každodenním kontaktu. Je zaujat výstavnou úpravností a jedinečností architektury, za níž cítí poctivou tvorbu člověka. S hlubokou úctou k práci našich předků prochází se svým fotoaparátem těmito místy, k nimž je vázán i svou prací. Hledá, objevuje a snaží se pronikat pod povrch, pronikat za onu rovinu zrcadla do kraje divů. A tento tvůrčí proces není jen nahodilým setkáním s krásným uskupením městské krajiny. Je to další fotografický krok vpřed. Je to promyšlený přístup k umělecky dokumentaristickému ztvárnění místa, které se Josefu Zoserovi stalo blízkým. Jeho snímky se tak dostaly vysoko nad rovinu paměťového záznamu, který v sobě nese pouze fotografické konstatování krásné reality. Jsou poetickým vyprávěním o mravenčí práci někdejších stavitelů. Připomínají i dávný čas sedmnáctého století, kdy se jižní svah s korunou Pražského hradu měnil péčí lidských rukou. Kdy se obranné valy porostlé divokým vínem pozvolna proměnily v krásné terasy zahrad. Vzdávají hold i práci lidí, kteří tuto historickou krásu vydobyli z hlubiny chátrání na samém konci století dvacátého. Vzácné nadání vidět a vidění s lehkostí sobě vlastní ztvárňovat se u Josefa Zosera skloubilo do ideální autorské polohy. Vlastní mu je ono tušené rámování krajinného výřezu při práci v plenéru. Autodidaktický přístup k tvorbě jej nezatížil povinnými poučkami a jeho záběry působí lehce, nenásilně, vzdušně a diváka přímostí vtahují do záběru. Vnímavý pozorovatel se tak stává nejen návštěvníkem výstavy fotografií, ale spolu s autorem jakoby vstupoval do míst, která v sobě nesou krásnou pečeť doteků minulosti českého státu. I to se pak v druhém plánu stává smyslem prezentace fotografií Josefa Zosera. Po premiérové výstavě v nádherných prostorách samotného Senátu máte i Vy dnes příležitost zhlédnout soubor fotografií pořízených ve Valdštejnské, Fürstenberské a Pálfyho zahradě.