Roku 1718 se rumburské panství stává fideokomisním, čili svěřeneckým panstvím. Tento zvláštní typ odkazu dědictví byl ve skutečnosti pojistkou proti zcizitelnosti majetku a jeho zajištění pro rod v dědické posloupnosti. Panství zakoupil pro svůj rod kníže Anton Florian z Lichtensteinu. Stalo se tak 19. ledna 1681.
V době, kdy rumburským panstvím pochodovaly šiky pruských vojáků, kteří od majitele panství vyžadovaly nemalé výpalné, se narodil ve Vídni 14. května 1759 malý Alois Josef I. Lichtenstein. Mnoho vody muselo protéci Mandavou a mnoho válčících vojsk podupat půdu rumburského panství, než tento dědičný potomek Antona Floriana získal zletilost a mohl se ujmout vedení rodového majetku. Došlo k tomu až v roce 1783. Ani za jeho panování se však rumburskému panství nevyhýbala válečná tažení. A nebyla to jen tažení francouzských vojsk císaře Napoleona.
Na pozadí těchto událostí se odvíjely i události směřující k větší volnosti lidí, která do té doby byla svázána nevolnictvím, čili tělesnou poddaností. Významným úspěchem této doby bylo i vydání tolerančního patentu, čímž byla zaručena svoboda náboženského vyznání. Toto vše nahrávalo tomu, že se zvýšil i pohyb lidí a město Rumburk se natahovalo do šířky. Na tomto rozvoji města měl svůj podíl, a to dosti veliký, i Alois Josef I. Lichtenstein. Byl to on, kdo nechal rozparcelovat jeden z bývalých poplužních dvorů a na jeho místě začala vznikat vesnice pojmenovaná po jejím zakladateli, Alois-burg, nyní Aloisov, součást Rumburka. V roce 1949 byla tato část města přejmenována na Lipovku. Postupem času se však historický název Aloisov opět vrátil, a tak se tato část jmenuje i dnes.
Alois Josef I. Lichtenstein zemřel 24. března 1805 ve Vídni. Za 200 let na to se v dnešní rumburské části Aloisov opět začínají stavět rodinné domky. Složení obyvatel je však tentokrát jiné. Bývalý region s největší koncentrací přadláků lnu a tkalců plátna se za tu dobu podstatně změnil.
