Bydlím se svojí rodinou a bratrem v Rolnické ulici, kde jsme si začátkem 90. let postavili společně rodinné domky a časem k nám přibyl ještě jeden domek - manželů Pavelkových. Mezi těmito rodinnými domky jsme si všichni společně zřídili přístupovou cestu v plné víře, že to bude cesta naše společná. Jaké bylo ovšem rozčarování, když si tuto cestu zcela ze zištných důvodů koupil pan Tomáš Honců, kterému tato cesta nemohla být nijak užitečná, než jen k tomu, aby mohl chtít od nás za tuto cestu nekřesťanské peníze, a k tomu ve svých dopisech používal i formu nejen pomluvy, lži, ale i formu vydírání a psychického teroru. Celou záležitost jsem nakonec musel dát k řešení právníkům. Ti nabízeli cestu smíru a odkoupení pozemku o rozloze přibližně 196 metrů čtverečních za 70 Kč za jeden m2. Pan Tomáš Honců chtěl však nejdříve asi 60 000 Kč, později asi 25 000 Kč.
Nakonec byl stav rodiny již tak vypjatý pod psychickým terorem pana Honců, že jsem požádal o přijetí na stavebním úřadě, kde proběhlo jednání i za účasti majetkového odboru. Toto jednání samo o sobě nic nepřineslo, neboť nám bylo řečeno, že se s tím nedá nic dělat. Situace již byla doslova neúnosná a tlak pana Honců na celou mojí rodinu a okolí nabíral na intenzitě v tom slova smyslu, že nám oplotí přístup k rodinnému domu, zbourá verandu na naše náklady a podobně. Nakonec jsem chtěl předejít nejhoršímu a stále jsem odmítal přijmout toto jednání jako morální hodnotu. Jako poslední možnou šanci jsem požádal o přijetí pana místostarostu Darka Švába a po seznámení se situací jsme si domluvili pracovní setkání. Přiznám, že když jsem odcházel z prvního jednání, tak jsem si v duchu říkal, že nakonec se jeden člověk pravdy nedovolá, a jak říkali naši rodiče - našince si jen tak nikdo nevšimne. Omyl, přátelé. Jaké bylo moje překvapení při druhém setkání, kde mě pan starosta Ing. Sykáček a místostarosta Šváb podrobně ukázali mapy, plány a určili postup, jak celou záležitost budou řešit. Přiznám se, že v tu chvíli jsem měl velikou radost a když jsem odcházel, tak jsem si od radosti i ve výtahu zapískal. Nicméně nás čekalo ještě jedno pracovní setkání, které již mělo definitivně potvrdit, jestli postup, který byl navržen panem Ing. Sykáčkem a panem místostarostou Švábem, bude realizován. Na tomto třetím a posledním setkání, k mému překvapení a veliké radosti, mi bylo řečeno, že postup, který byl navržen, bude i tak proveden. To znamenalo, že celý tento stav projedná rada města a podstoupí ke schválení městskému zastupitelstvu. Výsledek je, jak tušíte, kladný. Město se domluvilo s panem Tomášem Honců a sporný pozemek, tedy naší přístupovou cestu pro tři rodinné domky, plně odkoupilo.
Někdo by mohl přehlédnout zásadní věc, přeci nejde o to, že někdo splnil svojí pracovní povinnost oproti jinému, který něco zanedbal. Protože kdyby někdo něco nezanedbal, tak by ani tento problém nevznikl. Jde o to, abychom se naučili i slovo děkuji. Poslední léta se v naší společnosti zahnízdila kritika jako noční můra, která vyvolává neustálé napětí, rozkoly... My bychom však neměli zapomínat na to, že protiváhou je to kladné. Když se něco podaří, když někdo učiní něco dobrého a hezkého - měli bychom si říci ano, sluší se poděkovat. A proto děkuji i já sám za sebe, celou svojí rodinu, bratra, švagrovou a naše sousedy za klid, který vaše práce, smysl pro čest a spravedlnost vnesla opět do našich rodin. Děkuji Vám, pane starosto Ing. Jaroslave Sykáčku, Vám, pane místostarosto Darku Švábe, Vám, členové Rady města Rumburk a Vám, zastupitelé města Rumburk.
Bc. Ladislav Račok
redakčně kráceno
