Gymnázium v Rumburku prošlo několika významnými historickými epochami, které do něj vtiskly svůj obraz a měnily jeho ráz. Co však bylo vždycky stejné, co se nezměnilo v žádné době, bylo navazování nových přátelství mezi všemi, kteří se na gymnáziu během svých studijních i pracovních povinností sešli. Za sto let své existence propojilo rumburské gymnázium osudy několika tisícovek lidí, osudy několika generací. O mnohých se už nic nedozvíme. Jediné, co se dá zjistit naprosto přesně, jsou statistické údaje, často velmi zajímavé.
Školou úspěšně prošlo přesně 3909 absolventů, které učilo 386 kantorů. Z nich nejdéle vyučoval studenty gymnázia Emil Tuma - celých 45 let! U několika dalších se tento údaj dostal nad číslo čtyřicet (Miroslav Waldauf, Jan Oprchal a Jaroslav Havlena). 28 absolventů gymnázia zde začalo působit jako vyučující. Ve školním roce 1991 až 1992 navštěvovalo budovu nejvíce žáků. Po sečtení všech tříd jich bylo 480, z nich absolvovalo 100, což je zase rekord v počtu absolventů na jeden rok.
Za sto let se ve vedení školy vystřídalo celkem 19 ředitelů a nejdéle ve funkci působil Karl Gerst v letech 1930 - 1945. Funkce zástupce ředitele byla zřízena od roku 1953 a zástupců bylo celkem 11. Správný provoz školní budovy zajišťovalo 11 školnic a školníků a hned ten první, Eduard Langer, drží rekord v délce služby - 23 let. Současný školník Václav Komárek mu však úspěšně dýchá na paty, zatím prožil na gymnáziu 19 let.
Gymnázium nabídlo během sta let svým žáků 47 rozmanitých vyučovacích předmětů. Vyučovalo se devíti různým jazykům, třeba i řečtině (na začátku 20. století byly hodiny řečtiny obvyklou součástí výuky). Vyučovalo se náboženství, filosofická propedeutika, těsnopis a dokonce i psaní.
Vyučovací systém se také mnohokrát změnil. Třídy se otevíraly pro osmileté, sedmileté, čtyřleté, tříleté, a dokonce jedenáctileté studium (včetně prvního a druhého stupně vzdělání). Vraťme se teď ale úplně na začátek. Škola zahájila výuku v budovách c. k. odborné školy tkalcovské (dnešní SZŠ) 18. září 1906. Vlastní budova gymnázia byla postavena až o tři roky později libereckým architektem Ernstem Schäferem v unikátním stylu vídeňské secese. Oficiální název tehdy zněl Staatsgymnasium in Rumburg. Během století se ještě mnohokrát změnil, nosil i jméno císaře Františka Josefa I., a dokonce i Konráda Henleina! Od roku 1992 se škola jmenuje Gymnázium v Rumburku.
Prvním ředitelem byl Rudolf Entlicher a prvním profesorem byl jmenován Adalbert Albert. Do primy nastoupilo 63 žáků, ale osmi lety až k maturitě se prokousalo jen 30 z nich. První maturita dopadla velmi úspěšně: 6 vyznamenaných, 24 prospělo, jeden odklad (v součtu 31 zkoušených - zkoušku skládal i jeden externista).
Studium na rumburském gymnáziu bylo zpočátku výhradně mužskou záležitostí. První žákyně byla zapsána roku 1908, ale jen jako hospitantka. Dívky se mohly hlásit na gymnázium jako regulérní žákyně až po konci první světové války v roce 1918.
V prvních desetiletích byli studenti gymnázia převážně Němci. Až roku 1936 byla otevřena česká třída.
Světové války zasáhly školu těžce. Do té první narukovalo 5 profesorů (padl 1), 84 žáků (padlo 19) a školník. Za druhé světové války to bylo ještě horší. Mnoho studentů se nikdy nedočkalo své maturity. Za zmínku stojí i to, že budovu gymnázia využilo v březnu 1945 ustupující německé vojsko jako velitelské stanoviště. V té době byla výuka samozřejmě přerušena. Budova utrpěla četná poškození. Už 13. září 1945 se chod školy rozjel nanovo. Bylo nově otevřeno všech osm ročníků, ale celkový počet žáků byl jen 86.
V současné době má učitelský sbor téměř čtyřicet členů. Škola úspěšně prosazuje trendy moderní výuky a zaměstnává rodilé mluvčí pro výuku cizích jazyků. Lektorů se v novodobé historii vystřídalo opravdu mnoho. Nejvíce jich bylo z anglicky mluvících zemí a z Německa. Nejdelší lektorský pobyt zatím drží Kanaďan Robert Burns, který je ve škole už od roku 1999.
Gymnáziem prošlo mnoho zajímavých a pozoruhodných lidí, kteří jeho vývoj velmi ovlivnili a je právem považováno za centrum vzdělanosti Šluknovského výběžku.
