Tajemník Městského úřadu Rumburk JUDr. Majzlík byl jednoho dne velice překvapen, když na dveře jeho kanceláře zaklepaly dvě třináctileté dívky s prosbou o povolení uklidit kus města. Povolení dostaly (a také rukavice a pytle na tříděný i netříděný odpad) a již jim nic nestálo v cestě v boji s nepořádkem. Místo, které si vybraly, se jmenuje Na Palouku, kousek od rumburské přehrady. Je hojně navštěvované turisty a táborníky, protéká jím potůček a uprostřed něho je často využívané ohniště. Ale nepořádku po všech návštěvnících tam bylo více než dost. Barbora Punčochářová a Mirka Šedivá, dnes již žákyně osmé třídy Základní školy U Nemocnice, se Na Palouku pořádně napracovaly. Během jednoho dne naplnily sedm pytlů odpadem, ve kterém nechyběly PET lahve, konzervy, papíry a zbytky jídel, roztřídily ho a odvezly do kontejnerů. A proč to všechno dělaly?
„Nejdříve to bylo z nudy, neměly jsme co dělat, a tak nás napadlo uklidit palouk. Často si sem chodíme jen tak posedět a ten nepořádek nás tady hodně štval. A taky proto, že jsme chtěly udělat něco hezkého pro naše město,“ vysvětluje Barbora, která chce nad čistotou Na Palouku dohlížet i nadále. A co za to? „Neděláme to pro peníze,“ tvrdí třináctiletá Bára. „Máme radost, že jsme udělaly něco dobrého, co potěší i jiné lidi a že ten kousek přírody zase svítí čistotou,“ dodává spokojeně. „Jediné, co tomu tam teď chybí, jsou odpadkové koše a nějaké lavičky a bylo by to hezké místo pro odpočinek nejen pro turisty, ale i pro dědečky, babičky a maminky s dětmi,“ stýská si Barbora.
Podobné překvapení však zažil i starosta města Ing. Jaroslav Sykáček cestou při svém návratu z práce. Když procházel kolem Mandavy, uviděl v jejím korytě chlapce, který tam cosi lovil. Na dotaz, co tam dělá, odpověděl prostě: „Uklízím.“
Je mu čtrnáct let, jmenuje se Antonín Jansa a v září půjde do osmé třídy. A již třetím rokem každé tři až čtyři měsíce uklízí koryto Mandavy od můstku v Luční ulici až do Jindřichova. Nasbíraný odpad potom třídí a odváží do kontejnerů, železo prodává do sběrných surovin, čistí dno říčky od náletových rostlin. A ani on za svou práci nepožaduje od nikoho žádnou odměnu. Jedinou odměnou jsou mu peníze utržené za prodej železa ve sběrných surovinách, které si šetří na nové rádio, a stará rezavá kudla, kterou našel na dně Mandavy. A co je jeho snem? „Přál bych si, aby se vybagrovalo koryto Mandavy a byly tam dlaždice. Nerostla by tam tráva a bylo by tam čisto a uklizeno,“ tvrdí Toník Jansa.
„V dnešní době, kdy není zvykem dělat něco zadarmo, je přístup těchto dětí obdivuhodný,“ oceňuje děti tajemník rumburské radnice JUDr. Majzlík. „Tyto tři děti jdou příkladem nejen svým vrstevníkům, ale i dospělým, a to nejen ve vztahu k přírodě, ale i k morálním hodnotám, které v sobě mají - udělat něco pro druhé, pro radost jejich i svou, bez lačně natažené ruky po odměně a penězích. Kéž by takových lidí, jako jsou tito mladí lidé, bylo víc,“ přeje si JUDr. Majzlík.
Barbora Punčochářová, Mirka Šedivá a Antonín Jansa dobrovolně a bez nároku na odměnu uklízejí své okolí. Foto: gdo
