Slovo „maturita“ snad nikoho nenechává lhostejným. Ti, co ji mají před sebou, kvůli ní nemohou klidně spát, ti, kteří ji úspěšně složili, se jen usmívají, že vlastně zas tak o nic moc nešlo.
Vzpomínky na maturitu nikomu nevyblednou a ještě po dlouhých letech všichni rádi vzpomínají na poslední zvonění, na podivné svírání okolo žaludku před zavřenými dveřmi maturitní místnosti, na zimnici na potítku a hrůzu z maturitní komise. A nelze zapomenout ani na úlevu, když vše skončí, když odezní kocovina po maturitním večírku a na vzrušení, které čerstvého maturanta přepadne ve chvíli, kdy stane na prahu svého samostatného života. Maturitou vše snadné skončilo a teď je jen v rukou mladého absolventa školy, jak se se svým životem popere dál.
Takto do života vypravili v květnu své studenty i dva učitelé rumburského gymnázia Mgr. Boris Stojaník a Mgr. Jaromír Raud. 53 jejich žáků letos stanulo před maturitní komisí a 18 z nich složilo tuto zkoušku s vyznamenáním. Jejich další kroky směřovaly především na vysoké školy a jak je na tomto gymnáziu již několik let obvyklé, drtivá většina z nich byla při svém snažení úspěšná.
Dvě třídy zanikly. Jedna po osmi a druhá po čtyřech letech a neobešlo se to bez dojetí a slz na obou stranách katedry. Ale jak se říká, něco krásného končí a něco krásného začíná. I na tyto mladé lidi čeká spousta krásných věcí. Přejme všem čerstvým absolventům Gymnázia Rumburk, aby toho krásného převažovalo, přejme jim šťastný vstup do života, odvahu bojovat, pevnou vůli jít si za svým cílem a dostatek nadhledu a humoru, bez nichž se život neobejde.
Gymnázium jim dalo hodně, ale bohužel ne všechno. Ta opravdová škola teprve přichází. Jmenuje se život.
Slavnostní vyřazování studentů rumburského gymnázia. Foto: gdo