Má lidská bezohlednost hranice?

Publikováno: 12.6.2006 Autor: red
K požáru významné dominanty rumburského hřbitova, tzv. hrobky německých profesorů, došlo v úterý 23. května ve večerních hodinách. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem šlo jednoznačně o úmyslně založený požár, který zasáhl a nenávratně zničil dřevěný oltářík a celé vybavení hrobky. Plameny a žár zničily vitrážová okna, lunetové okno nad vstupními dveřmi bylo zcela roztaveno a boční okna silně poničena. Celý vnitřní prostor byl začerněn sazemi, takže zbytky maleb jsou rovněž znehodnoceny a vnitřní omítky narušeny žárem. Tolik suché konstatování. Člověk by komentoval tuto příhodu jako čin vandala, jenomže v tomto případě by toto přirovnání bylo urážkou historických Vandalů. Ti totiž při svých ničivých nájezdech měli důvod, proč to dělali. Z dnešního pohledu sice málo pochopitelný, ale v tehdejší době zcela běžný a v široké míře používaný; pokoření nepřítele, zničení jeho historického povědomí. Jenomže jaký důvod může v dnešní době přivést člověka (je-li to vůbec člověk) do míst věčného odpočinku s úmyslem zničit stavbu vysoké kulturní hodnoty. Když někdo zničí starý plot, starou zeď, starý dům, lze o něm říci, že nemá úctu k historii místa. Nenapadá mě však žádný příměr pro toho, kdo ničí stavbu, která byla a pro většinu lidí je výrazem vzpomínání a uctění památky jedinců, kteří svůj život zasvětili tomu, aby vzdělávali široký okruh lidí, protože znakem vzdělanosti je právě úcta k historii a památce těch, kteří tuto historii pomáhali tvořit. Věc sama má však ještě smutnější pozadí. Město Rumburk, jako vlastník uvedené hrobky, nechalo v loňském roce zpracovat projektovou dokumentaci na záchranu této stavby, včetně zajištění její statiky. Tímto požárem bude částka na opravu hrobky podstatně zvýšena. Na závěr výkřik zoufalství a naděje zároveň. Kdy už konečně společnost a především orgány činné v trestních věcech budou prohřešky při ničení národního kulturního dědictví stavět na rovinu například finančních podvodů a vražd? Nemusíme chodit daleko; v historii se nejvíce trestalo právě napadení církevních statků, včetně památek na zesnulé.